Jiný kraj, jiný mrav. Některé zvyky obyvatel cizích zemí jsou pro nás Středoevropany skutečně nepochopitelné. Některé jsou úsměvné, jiné nám způsobují vrásky a šedé vlasy. Své o tom vědí také tři Češi, kteří svou spřízněnou duši nalezli daleko za hranicemi.
„Od svatby mrznu“
Sympatická, dnes osmatřicetiletá Iveta se se svým mužem seznámila na pracovní stáži v americkém Orlandu. Ačkoli toužila po životě za velkou louží, lukrativní pracovní nabídka rozhodla o přesunu zpět do Čech. V té době už byli s Noahem (42) manželé.
Bohužel Američané mají ve zvyku chladit, co se dá, takže v extrémně ledových limonádách běžně plavou velké kusy ledu a mrznout budete i v bytech. Naprosto základním vybavením je totiž podle nich klimatizace, v ideálním případě jedoucí naplno.
„Po příjezdu do Čech se Noah divil, že v bytě, který jsme si pronajali, není klimatizace. Na vlastní náklady ji nechal namontovat a od té doby máme v místnostech nejvíce 19 stupňů. Jsem zimomřivá, takže mi to dost vadí a jsem často nemocná. Noah si to ale vysvětlit nenechá,“ vypráví Iveta.
Knedlíky s máslem nebo s paštikou?
Že některé země postrádají určité druhy pečiva, je zcela běžné. Těžko tedy ale vysvětlíte tvrdohlavému Irovi, že houskový knedlík se jí s omáčkou a ne s paštikou.
„Žijeme s partnerem v Irsku, před svátky jsme ale přijeli navštívit moji rodinu. Maminka za mnou ráno přiběhla do koupelny, že prý přítel snídá knedlíky. Máma neumí anglicky, takže mu situaci nedokázala vysvětlit. Upozornila jsem ho tedy, že jde o knedlík, přičemž mi bylo opáčeno, že to chutná jako chleba a je to tak pro něj vyhovující. Od té doby jí knedlíky s máslem nebo s paštikou, kdykoli dorazíme do Čech,“ směje se mladá Romana (26).
Ze záhonu rovnou do postele
Na chvilku se opět vrátíme do USA. Jistě jste už někdy zaznamenali, že v amerických filmech chodí lidé po domě, aniž by se zuli. Bohužel, jak se zdá, jsme tvrdošíjným národem bačkorářů, pro který nemají pochopení zase Američané.
„Když jsem poprvé navštívil přítelkyni v domě jejích rodičů v USA, automaticky jsem se za dveřmi zul,“ vzpomíná dobrodruh Lukáš (31). „Všichni na mě zůstali zírat, jako bych provedl něco neuvěřitelného. Přítelkyně mi pak vysvětlila, že se doma nezouvají. Nemají prý důvod. Jen tehdy, když je venku opravdu velké bahno. Prý to tak nedělá nikdo, protože je to zbytečný přežitek. Je to ale jedna z věcí, které mi stále jsou trochu proti srsti,“ dodává Lukáš.
Foto: Shutterstock
