Očarující podvečerní procházka mezi kvetoucími stromy: Nápad na parfém z jabloní Procházet cestou, kterou z obou stran střeží kvetoucí stromy, je malý zážitek. Proč ještě nikdo nevytvořil parfém z jabloní, který v lidech jak valčík všechny vlásečnice láskou rozvlní? Byl už skoro večer, a tak se vůně jednotlivých kvítků násobila tichem, které usedalo nad krajem. Energie podvečerů je tak mocná, […]
Reflexe o štěstí: Porozumění křehkosti života očima cizince Včera jsem jen tak seděla na lavičce uprostřed neznámého náměstí a sledovala tanec vodních gejzírů místní fontány. A kapky vody poskakovaly nahoru a dolů v rytmu, který jim nadefinoval nějaký člověk… A zatímco slunce mi svými paprsky vykreslovalo úsměv, vítr mě zlobil ve vlasech, takže jsem je musela každou chvíli odendávat z […]
Na velkoplátno šedé oblohy tisknou se černé koruny ještě nahých stromů, před nimiž se line alej bíle kvetoucích slivoní, které tiše lemují cestu vedoucí tam i sem. Dovnitř i ven… A po té cestě kráčí dívka v rudých šatech, které za ní ve vánku vlají. Neotřelá krása svádí boj s předsudky, s hloučkem přikrčených postav, co si rukou zakrývají slova […]
Co zanecháme budoucím generacím? Za oknem je velké nebe, po včerejšku celé šedé a tak nějak studí. Člověk má tendenci schoulit se do nepojmenovaného pocitu a zase několik okamžiků svého života jen přežít. Díky pohledu na nebe mnohdy zapomínáme sklonit hlavu, abychom uviděli také zem. Kdybych byla učitelkou, vysvětlila bych dětem, že slovo zem je mnohoznačné. Kdybych byla filozofkou, vysvětlila […]
Ztracené dětství: Příběhy nevinných a jejich osamělost ve společnosti Denně, pokud nezavřeme oči, můžeme číst mnohá zamyšlení o uprchlické krizi, která se zmítá v našich myšlenkách v rozdílných černobílých podobách. Některým tyto mraky zastiňují pohled na Slunce, jiným darují možnost vyžvanit se až k vlastnímu zviditelnění. Zaneprázdněni obavami, které se skládají k nohám světa, přehlížíme nenápadný proces migrace v nás. […]