Říká o sobě, že je vypravěčka příběhů a ráda vypráví ty, které diktuje sám život. Píše o tom, co na vlastní kůži prožila, ať už to byl syndrom nechtěného a odmítnutého dítěte versus vztahy a sexualita, včetně stínů a démonů, které ji životem provázeli. Dagmar Baránková měla mnoho životních rolí… Je matkou dvěma dcerám a macechou dvěma nevlastním dětem a dnes také spisovatelkou. V současné době ji uvádí na trh svojí knihu „Prozradím ti… Autentický příběh transformace“. Seznamte se…
Na úvod moc gratuluji k nové knize Prozradím ti… Autentický příběh transformace. Jaký to byl pocit poprvé držet knihu v ruce?
V úvodu chci poděkovat za vaši gratulaci i za pozvání k rozhovoru. Mít svou knihu poprvé v ruce byl velmi zvláštní pocit. Vlastně to byla směsice pocitů, ale nejvíce převažovala hrdost, že jsem to dokázala. Že jsem to přes všechna úskalí a útrapy, které vydání knihy přináší, zvládla. Protože já ten příběh sama prožila, sepsala a sama jsem si ho i vydala.
Jak dlouho jste na knize pracovala?
Knihu jsem tvořila celé čtvrt století, tedy 25 let. Psaní se mi totiž stalo takovou rychlou terapií, po které jsem mohla sáhnout vždy, když mě něco trápilo. A také jsem si uvědomovala, že to, co prožívám v daný okamžik, nejspíš rychle zapomenu, takže i proto jsem určité významné momenty života zaznamenávala. Když se na mě v určité době události valily jako lavina jedna za druhou, pomáhalo mi to utřídit si myšlenky a nezbláznit se.
Co bylo impulzem, kdy jste se rozhodla knihu napsat?
Když jsem našla odvahu, sepsala a zveřejnila svůj úplně první příběh, který byl o mém znásilnění. To bylo něco jako překročení rubikonu. Musela jsem vynaložit obrovskou odvahu jít s tou bolestí a křivdou ven. Strach je totiž současné globální téma, které se s námi táhne věky, skrze něj jsme ovládání. Strach nás blokuje a limituje tak dlouho, dokud nenajdeme odvahu podívat se mu do tváře a udělat to, čeho se nejvíce bojíme. Naštěstí reakce a ohlasy veřejnosti byly velmi příznivé. A to mě nesmírně povzbudilo k dalšímu psaní.
Pochopila jsem, že stejně jako kdysi mně pomohla kniha C.Kuby – Výlet do sousední dimenze, může pomoci jiným přečtení mého příběhu. Mnohdy totiž slyšíme nebo čteme spoustu moudrých slov a pouček, jak žít spokojený život, ale pochopíme je teprve tehdy, až když jsou podány formou příběhu. A když je za tím příběhem konkrétní osoba, která se nebojí sundat své masky a říci, i taková jsem byla, tak naivní a hloupá, tolik chyb jsem udělala, toto jsem prožila, přežila a změnila, pak je síla toho sdělení mnohem větší. Myslím si, když jsem to dokázala já, normální ženská z masa a kostí, dokáže projít transformací kdokoliv jiný.
Pro koho je vaše kniha určená?
Odpovím trochu oklikou. Nepsala jsem knihu pro určitou cílovou skupinu, nicméně si ji kupují především ženy v produktivním věku. Ženy, které neví co dál, jak naložit se svým životem. Nebo ty, co jsou už na cestě a hledají hlubší smysl života, případně jdou více či méně vědomě za svým sebepoznáním. Což vlastně spolu souvisí – začneme-li poznávat sebe, začneme chápat i smysl svého života. Takové čtenářky si kniha přitahuje především.
Jste průvodkyní vědomou sexuality. Zaměřujete se na uzdravování ženské sexuality a ženské energie?
Poskytuji telefonické konzultace a vzhledem k rozsahu mých životních zkušeností se nebojím žádné oblasti. A také vím, že k těmto otázkám – sexualita a ženství stejně nakonec dojde, protože zde je ukryta podstata.
Tisíciletí jsme tu měli patriarchát a ženství jako takové bylo a stále ještě je zraňováno na všech úrovních. A přitom zdravá, spokojená a šťastná žena je základ zdravé rodiny, spokojeného partnerství, společenství, civilizace.
Žena je ta, která rodí a vychovává děti. Kdo za ně z větší míry nese zodpovědnost. Muž by měl byt ten, kdo zajišťuje, aby se cítila v bezpečí, lásce a svobodě. Ale nic z toho obecně nefunguje, protože ženy musí zvládat i role mužské. Stačí se ohlédnout do nedávné minulosti – v obou světových válkách zemřelo mnoho mužů a tíha výchovy a obživy dětí zůstala na ženách. Nejspíše někde tam začala růst ta silná ženská energie, která se překlopila do extrému – feminismu. Objevovala se už ve středověku, ale byla násilně potlačena a upálena. Ženské rodové linie jsou dodnes plné bolesti a zranění, které se předávají z matky na dceru, z dceru na vnučku a přesto se touto, tak zásadní problematikou moc lidí nezabývá. Já osobně znám pouze jedinou ženu.
A tak není divu, že je současná civilizace tam, kde je – ten neustálý tlak na výkon a konzum. Ale pozor – nesoudím, jen popisuji. Můj názor je ten, že jde o přirozený vývoj… jde o evoluci a vývoj vědomí jako takového. Pokud to, co se nyní děje, zvládneme, pokud projdeme probíhající změnou – transformací, máme šanci přejít do nového paradigma. Kde už bude nastavení sil v rovnováze, nikdo není víc ani míň, obě pohlaví jsou si rovné, jen každé má jinou úlohu. A ve vzájemné lásce tvoří jeden harmonický celek.
Říkáte o sobě, že jste „vypravěčka příběhů, které diktuje sám život“. Jaký je váš příběh?
Ten příběh vám prozradím ve své knize „Prozradím ti…“
.jpg)
Cítíte se ve vašem životě milovaná?
Dobrá otázka, související s další otázkou. Ano, protože konečně se cítím být součástí všudypřítomné Lásky.
Prožila jste syndrom nechtěného a odmítnutého dítěte. Dá se s něčím takovým v životě vůbec vypořádat?
Velmi těžko. Jak jsem to dělala já, je součástí příběhu. Nicméně mohu prozradit, že ve chvíli, kdy se mi konečně podařilo napojit se na Zdroj, Existenci nebo Boha, je jedno, jak „to“ nazveme, prostě když jsem se otevřela své přirozené spiritualitě (což je opak religiózní duchovnosti, která se opírá o náboženská dogmata), pocítila jsem obrovskou úlevu a něco, jako „návrat domů“. Vím, že to pro mnohé bude znít jako klišé, ale pro mě to je realita. Něco, co mi dalo pevnou půdu pod nohama, schopnost vnímat věci mezi nebem a zemí a možnost žít relativně spokojený život zde, na této zemi, v tomto zrození a čase.
V prosinci roku 2012 jste od základu změnila svůj život. Co vás k tomu vedlo?
I to se dozvíte v mém příběhu. Byla to součást mé vnitřní proměny. Mé touhy žít spokojený a naplněný život. A mé odvahy jít si za „hlasem svého srdce“.
Prožila jste řadu životních rolí? Matka dvou dcer, macecha… Ve které jste se cítila sama sebou?
Teď s odstupem času, po tom, co jsem si srovnala svou ženskou rodovou linii, jsem hrdá matka a babička. Do role macechy mě „hodil“ život. Prostě vybrala jsem si muže, díky kterému jsem mohla projít i tak náročnou zkušeností, jako je macecha dvou „puberťáků“. Přiznám se, že tenkrát jsem z toho byla naprosto zoufalá, protože ze dne na den se mi život obrátil o 180 stupňů… a pak už se nikdy nevrátil zpět. A abych to zvládla, abych přežila, abych se „neuchlastala“, stejně jako matka těch dvou dětí, musela jsem udělat tolik změn, že… že jsem to vše sepsala, abych se i já sama zorientovala, co že se to všechno vlastně stalo. Takový to byl „mazec“. A s tím vše, co následovalo pak, když jsem se rozhodla vzít život do svých rukou.
Máte nějaké životní motto?
Ano. Je trochu obsáhlejší a je na něm v podstatě vystavěn příběh mé knihy.
„V každém okamžiku, kdy činíme jakoukoliv volbu, vytváříme PŘÍČINU, která se v budoucnu stane DŮSLEDKEM. To je zákon Karmy.
Proto je základní zásadou rozhodovat se TADY A TEĎ v souladu s LÁSKOU, PRAVDOU A ŽIVOTEM.
Pak není důvod bát se, co nám život přinese, protože další univerzální zákon říká, že VŽDY SKLIDÍME JEN TO, CO JSME SELI.“
Foto: archiv Dagmar Baránkové
Tagy:inspirativní ženy knihy rozhovor
