Iveta Havlová vede a vytváří transformační kurzy. Specializuje se především na tříměsíční kurzy, ve kterých účastníci procházejí různými procesy, které se postupně rozvíjejí a vedou k čištění starých zranění a přepisu programů, které jim škodí.
Cesta plná vděku
Jak se Iveta ke své práci dostala? „Zkrátka, dohnala mě moje témata. Bylo to mé odcizení od sebe samé, které začalo už v raném dětství a demonstrovalo se například i profesí právničky, která se ke mně zase tak moc nehodila,“ odpovídá Iveta. Teprve profesní vyhoření jí otevřelo neznámou hlubinu, kterou předtím neviděla a možná nechtěla vidět. Prošla mnoha výcviky, hledala a stala se z ní nejdříve umělkyně, poté koučka, terapeutka a lektorka. Dostává nabídky účastnit se různých vzdělávacích projektů, nabídky na vydání knihy, uspořádat kurzy v zahraničí. „Jsem moc vděčná, vlastně asi nejvíc sobě, že jsem se na tu cestu vydala. A světu, že odpověděl,“ doplňuje Iveta.
Práce, která za to stojí
„Vše, co se děje v našem životě, je zrcadlením vnitřních postojů a očekávání v nás,“ říká Iveta. Zmiňuje se také o tom, že je velmi důležité se vrátit do svého dětství, kde vzniká většina našich traumat, původ psychosomatických nemocí a našeho charakteru. Pokud nejsme schopní se podívat zpět do našich dětských traumat, nelze v našem životě hledat skutečnou svobodu. „Uvnitř naší psychiky se pere mnoho různých zájmů, strachů, tužeb a my mezi nimi hopsáme a žonglujeme. Říká se, že až 90% našich psychických obsahů leží v nevědomí, mimo dosah naší racionální mysli, a těch 90% nás řídí. Toto číslo potřebujeme snižovat. Je to hodně práce, ale stojí to za to,“ doplňuje Iveta.
Touha po lásce
„Všichni toužíme být přijímáni, být součástí širšího celku,“ konstatuje Iveta. To je však v rozporu například s tím, kde a jak se v naší části světa rodíme. Iveta upozorňuje na to, že prostředí porodnic a nevhodné postupy jsou pro nás nepřirozené a tím si zakládáme na porodní traumata. Pokud se k tomu připočte ještě migrace za prací, rozbití konceptu několikagenerační rodiny a společenský tlak na kariéru žen, vede to k zahlcení a přetížení. „Toužíme po lásce, po splynutí, často dětsky zoufale, s obrovskou intenzitou. Propadáme se do závislostí, zároveň se bojíme být závislí. Je to někdy začarovaný kruh. Sama jsem léta na těchto tématech pracovala a pracuji. Naštěstí, všechno se dá změnit,“ uklidňuje.
Hledání kořenů
Tématu vztahů se Iveta hodně věnuje i ve svých článcích, které zveřejňuje na svém Facebooku, na webových stránkách a v časopisu Regenerace. Zmiňuje se o tom, že v momentě, kdy začneme hledat kořeny našich požadavků na partnera ve svém vlastním dětství, naše vztahy se začnou zlepšovat. „Dnes už vědci vědí, že i lidský genom se může v průběhu života proměnit. Stejně tak my se můžeme dosytit, přeprogramovat, přepólovat vnímání sebe, druhých i světa,“ uzavírá Iveta.
