Neplodnost je téma, které trápí stále více párů. Důvody mohou být různé, ovšem velmi často se setkáváme s tím, že ženy mateřství odkládají a někdy už může být příliš pozdě. Ačkoliv jsou metody asistované reprodukce na velmi dobré úrovni, nelze na to spoléhat se 100% jistotou. Nejen o neplodnosti, ale i o své kariéře, rodině, a hlavně hodnotách dnešní společnosti se rozpovídala MUDr. Nicole Mardešićová z pražského Pronatalu.
Mnoho lidí se rozhoduje až po střední škole, jaký obor studia zvolí. Jak to bylo u vás? Kdy jste zjistila, že medicína bude to pravé?
Abych byla upřímná, nikdy jsem neuvažovala o jiném povolání než být lékařkou. Pocházím z lékařské rodiny, takže mě toto povolání vždycky lákalo a už jako dítě jsem věděla, že jednou chci pomáhat lidem.
Vybrala jste si obor reprodukční medicína. Co vás k tomu vedlo?
Nejprve jsem uvažovala o kožním lékařství, ale pak jsem si říkala, že potřebuji více adrenalinu. Tak jsem se rozhodla pro gynekologii a porodnictví. Táta mezitím založil centrum asistované reprodukce Pronatal (MUDr. Tonko Mardesić – poznámka red.), takže bylo jasné, kam směřovat dál. Tak nějak to samo vyplynulo. Hned po škole jsem nastoupila do Podolí jako porodník a od roku 2016 působím v Pronatalu.
Jste lékařka na plný úvazek, ale také maminka dvou malých dcer. Povězte, jak lze náročnou práci skloubit s péčí o rodinu, a ještě vypadat tak skvěle?
Děkuji. Není to lehké, to musím přiznat. Vyžaduje to velkou disciplínu, plánování, dokonalou logistiku, a hlavně pomoc rodiny, v mém případě tedy manžela. S oběma dcerami jsem byla doma velmi krátce. Se starší Viktorkou asi rok, s mladší Valentinkou jsem už po půl roce nastoupila do pohotovostních služeb. Nevyšlo nám tehdy kojení, kojila jsem jen cca 6 měsíců, a tak pro mě rozhodování jít do práce bylo o něco snazší. Po necelém roce jsem začala pracovat v Pronatalu. Vyhovuje mi hlavně pevná pracovní doba, žádné noční služby. To by s dětmi zkrátka nešlo. Kromě manžela mi pomáhá i chůva. Ale je pravda, že najít dobrou a spolehlivou chůvu je dnes docela oříšek. Bohužel nemáme hlídací babičky, tak nám nic jiného nezbývá. Ale jak říkám, všechno jde, jen to vyžaduje výbornou logistiku.
Kdo je vaším vzorem?
Moji rodiče.
V dnešní době se často setkáváme s tím, že ženy mateřství odkládají a pak se jim otěhotnět nedaří. Vy jste měla děti relativně brzy, je vidět, že jdete svým pacientkám příkladem. Kolik je vašim dcerám?
Já jsem vždycky věděla, že chci mít děti a jakmile jsem našla „toho pravého“ a měla dostatečné zázemí, nebyl důvod to odkládat. První dceru jsem porodila ve 29 letech, dnes je jí 7 let a druhá je o čtyři roky mladší. Původně jsem nejprve chtěla udělat atestaci z oboru gynekologie-porodnictví a pak otěhotnět, ale jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla jinak. Atestaci jsem dělala se čtyřletou dcerou a znovu těhotná. Ale i tak se to dalo zvládnout.
To je přesně téma, které bych v souvislosti s umělým oplodněním a obecně problematikou pozdního mateřství otevřela. Často slýchám názory žen, že ještě nejsou na mateřství připravené. Dá se vůbec na takový životní krok připravit?
Svým pacientkám říkám, že na tohle se připravit zkrátka nedá. Vždycky bude něco, co ještě chcete stihnout, než přijde dítě. Jenže ono se to tak dobře plánovat nedá. A čím je žena starší, tím může trvat déle, než otěhotní. Proto si myslím, že pokud má žena partnera, se kterým je šťastná a má určité zázemí, neměla by otálet. Dnes už lze s dětmi zvládnout spoustu věcí včetně kariéry, cestování, koníčků. Neměli bychom uvažovat o mateřství jako o „překážce“, ale spíše o životním poslání, na které máme omezený čas.
Které vlivy mají na otěhotnění ženy největší vliv?
Tím nejhlavnějším faktorem je věk. Reprodukční období ženy je zkrátka omezeno a po 30. roce naše plodnost postupně klesá, po 40. roce je šance na přirozené otěhotnění již velmi nízká. Kromě věku jsou to pak další aspekty především co se životního stylu týče – tedy kouření, alkohol, obezita, to vše snižuje schopnost početí nebo donošení zdravého dítěte. Ale věk je alfa omega.
Vy sama aktivně sportujete a preferujete zdravý životní styl. Povězte nám o tom více prosím.
Sport miluji a věnuju se mu aktivně od dětství. Jsem školitelkou a prezentérkou European Tae bo, trénuji i další sportovní systémy, které EFPE (European Fitness Professional Education) nabízí. Ale kvůli nedostatku času jsem to v poslední době musela omezit a v pro klienty nyní vedu jen hodiny jógy. Nicméně každý den po práci zajdu sama do posilovny. Je to můj relax, čas jen pro sebe, a navíc se díky tomu cítím skvěle. Dcery jsou v té době na kroužcích, takže mi je chůva vyzvedne ze školky a ze školy a pak už trávíme čas společně.
Abych se vrátila k umělému oplodnění neboli IVF. Jak vnímáte vývoj reprodukční medicíny v posledních dejme tomu třiceti letech?
Já osobně se v tomto oboru pohybuji relativně krátce, ale slýchám to celý život od rodičů. Tak je pravda, že zpočátku bylo umělé oplodnění neboli IVF určené hlavně pro ženy, které neměly vejcovody nebo je měly neprostupné. To se postupem let změnilo. Díky vývoji a výraznému zkvalitnění technik IVF je dnes umělé oplodnění určené párům, kterým se delší dobu nedaří počít dítě přirozenou cestou. Největší výzvou je dnes léčba žen v pokročilém reprodukčním věku. Obvykle jsou to ženy po čtyřicátém roce věku. Léčit je můžeme do dosažení věkové hranice 49 let.
Když říkáte, že léčíte ženy až do 49. roku, mohou ještě otěhotnět se svými vajíčky?
V tomto věku už obvykle ne. Samozřejmě každou ženu, která k nám přijde, důkladně vyšetříme a odhadneme její zásobu vajíček ve vaječnících. Ta je omezená a s věkem se snižuje. Stejně tak kvalita vajíček. U žen nad 40 let, nebo i mladších, kterým se nedaří otěhotnět s vlastními vajíčky, pak doporučujeme vajíčka darovaná. Dárkyně jsou mladé a zdravé ženy, takže šance na otěhotnění je vyšší. Ale samozřejmě je tu skutečnost, že narozené dítě pak nenese matčinu genetickou informaci.
Setkáváte se hodně často se staršími pacientkami? V čem vidíte ten hlavní důvod, proč mateřství odkládají? Je to jen nepřipravenost, kariéra nebo i něco jiného?
Tohle nejde říci tak snadno. Chodí ke mně i mladé pacientky s nejrůznějšími problémy. Ale co se týče odkládání mateřství, důvodů je hodně. Často jsou to ženy, které nenašly toho pravého tatínka, nebo naopak ženy, které už mají třeba dospělé děti a s novým partnerem touží po dalším potomkovi. Pak jsou to ženy, které snad i tak trochu spoléhají na reprodukční medicínu. Ale abych nebyla nespravedlivá, opravdu se často setkávám i s mladšími ročníky, kde je na vině mnoho dalších faktorů. S ohledem na umělé oplodnění nebo jinou hormonální léčbu apeluji na pacientky, aby se nechaly vyšetřit včas. Reprodukční medicína je dnes na vysoké úrovni, zvláště v České republice, ale zázraky neumíme.
Hodně často se vracíme k věku. Což je v tomto případě opravdu to hlavní. Povězte mi, kdy je podle vás ideální věk pro porod prvního dítěte?
Ideální je porodit první dítě do 30. roku věku. Pokud by to bylo ještě o něco dříve, tím lépe. Bohužel letos jsme se už posunuli dle statistik k 31. roku prvorodiček v ČR, tedy průměrný věk žen, které u nás přivedou na svět prvního potomka stále stoupá. To je bohužel špatně.
Myslíte, že na plodnost má vliv i současná situace, jak lidé plánují budoucnost? Že ty hodnoty společnosti jsou trochu jinde, než za časů našich rodičů a prarodičů?
Asi ano. Často se setkávám s tím, že žena by dítě chtěla, ale partner se na to ještě necítí. Některé páry možná plánují až moc a vůbec si neuvědomují, že dobu početí zkrátka tak dobře naplánovat nelze. Někdy se lidé bojí změn, které s sebou přinese miminko. Dítě vám převrátí život naruby a jak říkám, připravit se na to nelze. Zejména u prvního potomka, kdy nevíte, do čeho jdete. Dnešní doba nás nutí nad vším přemýšlet až příliš a pak se musíme spoléhat na zázraky medicíny.
Zvláštní skupinou jsou současní mileniálové, kteří vyrůstají v tom, že chtějí mít vše hned. Nejsou trpěliví, příliš spoléhají na moderní technologie i medicínu. Trochu se bojím, že na reprodukční medicínu bude spoléhat do budoucna stále více párů. Jenomže to není jistota.
Je tu zvláštní protiklad, že prakticky všichni pacienti, kteří k vám nyní chodí, nejsou z umělého oplodnění, ale přesto mají problém počít přirozeně.
Problémy s otěhotněním způsobuje velké množství nemocí a zdravotních problémů. Nemyslím si, že bychom na tom byli zdravotně výrazně hůř než naši rodiče. Ale v tom, že někdy ignorujeme přírodu. Myslíme si, že všechno lze obejít moderní medicínou.
Hraje věk roli i u mužů?
U můžu tak významnou roli věk nehraje. Kvalita spermatu se s věkem může zhoršovat, ale není to pravidlo. Bohužel je nutné říci, že obecně plodnost mužů klesá. Je to dáno zřejmě životním stylem, který není zcela ideální.
Jaké jsou tedy konkrétní možnosti párů, které k vám přijdou do ordinace? Co vše jim můžete doporučit? Předpokládám, že umělé oplodnění je až to poslední?
Když pár přijde do ordinace, nejprve oba důkladně vyšetříme. Podle výsledku navrhujeme další postup. Pokud není zjištěný závažný problém nebo jde například o poruchu ovulace atd., zkoušíme jiné metody. Obvykle se jedná o časovaný styk, lehkou hormonální léčbu a následně intrauterinní inseminaci, kdy se očištěné sperma partnera zavede v předem stanovou dobu ženě do dělohy. Pokud má muž lehce zhoršený spermiogram, může pomoci úprava životního stylu, zejména přísun určitých vitamínů atd. Pokud však zjistíme vážnější poruchu, rovnou navrhujeme umělé oplodnění.
Hodně se spekuluje o riziku umělého oplodnění a rakoviny. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Pokud žena v rodině nemá žádné riziko, tedy babička, maminka, teta, sestra ani nikdo z příbuzných neměl rakovinu prsu nebo reprodukčních orgánů, pak IVF nikterak nezvyšuje riziko onemocnění rakovinou. Něco jiného je případ, že v rodině rakovina je nebo byla. Ale i s tím si dnes umíme poradit speciální léčbou, takže obecně bych se toho nebála.
Co byste tedy doporučila ženám jako takovou tu hlavní message?
Ať těhotenství neodkládají. Pokud se otěhotnět nedaří, ať neodkládají vyšetření ve specializovaném centru. Ať žijí zdravě, sportují, mají pestrou a zdravou stranu, a hlavně jsou psychicky v pohodě. Všechno spolu souvisí. Když žena cvičí, cítí se dobře a je psychicky vyrovnanější a tím pádem méně ve stresu, bude se jí lépe těhotnět.
