Se psem mě baví svět: Veronika Hájková o své psí lásce a dočasné péči o pejsky
Uplynul přesně rok od vydání knihy „Všechny ženy ve mně“. Tento román pro ženy se Veronice Hájkové opravdu povedl a knihu posvětila žena s velkým „Ž“ Marta Kubišová. „Knížku mi pochválila a dodnes se mi stává, že má někdo po jejím přečtení pocit, že mi musí napsat,“ říká Veronika s neskrývaným nadšením. Nedávno ji kontaktovala dokonce spisovatelka Katka Schwabiková, která píše historické pohádky pro děti, že knížku vůbec nemohla odložit a strávila s ní krásné chvíle na dovolené. A ruku na srdce, takové zprávy člověka potěší snad nejvíc. Veronika ovšem není jen spisovatelkou, ale také velkou milovnicí psů.
„Já měla vždycky dvě témata: děti a zvířata. Ale pak se nějak začaly hlásit i ženy.“
„Dlouho jsem se jako žena necítila a přišla si pořád jako malá holka, taková ta věčná puberťakča, která si ze všeho utahuje a život nebere moc vážně,“ směje se Veronika. Dříve psala převážně o dětech a zvířatech. Kdy tedy přišel ten zlom? „Najednou jsem si uvědomila, že už nejsem dítě, ale odrostlá ženská, která vede domácnost, umí vařit, vychovává dítě, stará se o psy a manžela. Tak nějak spontánně přišla ta čistě ženská témata. Ale to neznamená, že bych na děti a psy zanevřela,“ vysvětluje.
„Nápad přivést na svět knížku „Se psem mě baví svět“ vznikl ve stejnojmenné organizaci, kde mám na starosti psané slovo, a tak nějak logicky se knížka stala mým dítětem.”
Takže klasika, knížka jako dítě. Je celá o psech a prvního, koho Veronika oslovila, aby do ní přispěl, nebyl nikdo jiný než Marta Kubišová. „Nakonec se sešly skoro tři desítky krásných povídaček o psích mazlíčcích. Autorům jsem zadala pouze téma „Se psem mě baví svět“ a vše ostatní bylo na nich. V knížce tak mohou čtenáři najít mnoho krásných a dojemných vyznání i od známých lidí, jakými jsou například Tereza Černochová, Lenka Zahradnická a svou troškou do mlýna přispěli také známý bavič Geňa Genzer a oblíbený zpěvák Ivan Mládek,“ vyjmenovává Veronika. Celá ta kniha vlastně popisuje život se psem očima jejich majitelů. Najdete v ní plno humoru, lásky, něhy a také smutno. Zkrátka vše, co k životu s pejskem patří.
„Dlouho jsem toužila po tom, pořídit si psa. Když jsem odešla na volnou nohu, okamžitě jsem si z útulku pořídila bílou boxerku Emu,“ říká Veronika
„Myslím, že nikdo mě v životě už nebude mít tak rád, jako ona. Žila s námi přesně 12 let a 12 dní,“ vzpomíná na svou psí velkou lásku Veronika. Ještě za jejího života si splnila další velký sen a pořídila si druhého pejska – fenku anglického buldoka. Ovšem tento pejsek vnesl do jejího života opravdu velký chaos. „O tom, co mi udělala ze života za paseku, jsem se vypsala v knize „Pes ve městě“. Dnes jí bude 10 let, a jak Veronika říká, není dne, aby se jí nepokusila znemožnit.“
Ilustrační foto. Ema s páničkou je na titulní fotce.
Loví čtyřkolky, drony, šplhá za myslivci na posedy, ničí králíkárny a prokusuje pneumatiky
„Jak říkám, naše bulďa se nebojí ničeho, snad jen kanců,“ směje se. A protože Veroniky láska k psů je stále větší a život si bez nich nedokáže představit, přijala do dočasné péče (jak říká do „dočasky“) svého prvního pejska čivavu Frídu. „Bulďa jí dala ihned najevo, že se s ní nemusí ničeho bát,“ říká. „Dočaska“ Frída s nimi nakonec zůstala nastálo. „Rozhodl o tom náš syn, ale já byla vlastně ráda. I když jsem si pořád říkala, že čivava mi k srdci nepřiroste, protože tíhnu spíše k velkým a svalnatým plemenům, totálně jsem jí podlehla.“
Nic se nemá přehánět
„Zanedlouho k nám přišel další „dočasný“ pejsek, tentokrát čivava Lola. Ovšem ta u nás pobyla jen 6 týdnů. Řekla jsem si, že už musím mít rozum (no nemusím, ale měla bych). Nakonec si pro ni přijela jedna skvělá paní z Ostravy a naše Loli, dnes už Bibi, se má výborně a žije na Moravě,“ popisuje Veronika další zkušenost. Dnes už chápe, že dočasná péče má velkou moc a může tak pomoci mnoha pejskům, kteří jsou zrovna bez domova.
„Pokud ji zrovna nemůžu provozovat, pomáhám alespoň prostřednictvím práce pro organizaci Se psem mě baví svět, protože je to ten nejlepší způsob, jak týrané, opuštěné a zrazené psy vrátit co nejrychleji do života a najít jim klidný a bezpečný domov,“ vysvětluje Veronika hlavní důvody tohoto projektu.
Jak může pomoci veřejnost, aby se zmenšilo pří utrpení?
Zní to trochu jako ohraná písnička, ale Veronika je přesvědčená, jsou to dvě zásadní věci. „Určitě nepodporovat množírny, a pokud chcete mít psa určité rasy, pořiďte si jej od chovatele, který se touto rasou zabývá, dokáže vám poradit a máte jistotu, že pes je skutečně čistokrevný. A pak je třeba také ohlídat, aby se nemnožili oříšci. Pokud nechcete štěňata, tak dejte fenku raději vykastrovat. Počty jsou jednoduché. Kdo chce psa, pravděpodobně ho už má. A pes se může dožít i 12 let,“ vysvětluje Veronika.
Útulky i dočasky jsou plné psů, kteří jsou nádherní, poslušní, sympaťáci, se srdcem plným lásky a touhy, a nemají ji komu ani nabídnout.
Zdroj foto: Martina Richterová
