Už jako malá se věnovala tanci a od svých dvanácti let studovala na Taneční konzervatoři Praha. Možná právě proto Dominika Černá dobře ví, o čem mluví, když zmiňuje tlak na výkon a dokonalost. Opakovaná zranění a zničené tělo byly jasným signálem, a tak začala hledat cesty, které jí pomohou zotavit nejen tělo. Jak to dopadlo?
Zdá se, že pohyb je váš život, i když to bolí…
Profesionální tanec je celkem jednostranná záležitost, při které vznikají velké svalové disbalance. Dříve nebo později přichází bolesti a zranění. Potřeba kompenzačního pohybu mě tak přivedla k józe. Bavila mě svou souměrností a díky mé ohebnosti z baletu mi to samozřejmě přišlo snadné. Pak jsem si udělala instruktorský kurz, abych se dozvěděla více o té filozofii. Tam se mi zbořil můj svět iluzí a začala jsem na vše hledět s daleko větší pokorou. Je to vlastně všechno o něčem jiném, než udělat stojku.
To zní slibně, co to odstartovalo?
Cestu za poznáním. Prošla jsem si mnoha kurzy a mnoha pohledy na to, která cesta je ta správná. Bolesti odcházely, ale opět přicházely, a tak jsem stále pátrala. Principy Pilates byl další “aha moment“, k tomu mnoho kurzů o hlubokém stabilizačním systému a moře samostudia. Všechno mi dávalo smysl, ale nic nebylo úplně komplexní. Progres byl moc pomalý, na to, jak moc zničené tělo jsem měla, a na nějakém velkém výkonu jsem si vždy něco zranila. Poslední věc, která mě hodně ovlivnila, a zatím díky ní vidím největší výsledky, jsou Globální zákony Goaty, které dokáží vrátit tělo do přirozených tvarů, ze kterých se netvoří bolesti a zranění. Tady už je to ale více o drilu a tréninku. Cítím ale, že jsem daleko silnější a odolnější. K úplnému uzdravení a je cesta ještě hodně dlouhá. Většina lidí, kteří nikdy nedělali sport na extrémní úrovni si ale nějakou tu maličkost mohou opravit daleko rychleji.
Čím dál častěji se mluví o naslouchání a porozumění vlastnímu tělu. Kdybyste měla někomu poradit kde a jak začít, co byste mu řekla?
On je to obecně běh na docela dlouhou trať. Zvlášť pokud jste žena a každý týden jste (díky menstruačnímu cyklu) někdo jiný. Obecně si myslím, že naslouchat sám sobě člověk dokáže ve chvíli, kdy trochu zpomalí, odstraní věci, které ho rozptylují a dělá obyčejnou činnost. Může to být procházka v lese, kdy vypnete telefon a prostě jen půjdete za nosem. Sami uvidíte, jak daleko dojdete, než dostanete hlad, nebo žízeň, kdy vás začnou bolet nohy nebo záda. Nebo si třeba zkuste dát na 24 hodin půst, kdy budete pít jen vodu. Tělo k vám začne mluvit velice rychle.
Propojujete jógu a tanec, v čem vidíte ten největší benefit právě takového spojení?
Mám pocit, že se z života postupně vytrácí spontánnost. Žijeme ve světě, který je plný výkonu, tlaku na dokonalost, kontroly, “měl/a bys” a pozornosti na “co bude až”. Většina lidí cvičí, ale málokdo se hýbe. Pohyb beru jako něco, co vychází z přirozenosti uvnitř nás. Cvičení je způsob, jak zvýšit výkon. Jsou silné svaly, vybudované ve fitku, které ale v celku používat neumíme, k něčemu? Například v tanci už člověk musí pracovat s tím, co má. Proto tahle lekce může mimo jiné ukázat, v jakém stavu se ty naše dovednosti nacházejí. Jógové pozice jsou obecně dost známé, a proto zde zastupují funkci řádu. Je to takový záchytný bod, kterého se každý může chytit. Tanec tady zastupuje kreativní složku, neboli schopnost vypnout kontrolu a nechat se vést pohybem, nebo se alespoň pokusit uvolnit.
Jóga může být vnímaná spíš jako relaxace a zklidnění, mnozí ji vyhledávají právě pro to. Jak taková lekce Yoga dance for release probíhá?
Lekce začíná jako klasická jógová lekce. Na pár minut se usadíme a pokoušíme se přesvědčit náš mozek, že už není v práci nebo pod tlakem. Pomocí jógových pozic postupně rozhýbeme celé tělo, abychom jej dokázali vnímat jako celek. Lekce neprobíhá jen na podložkách, ale hýbeme se po celém prostoru. Skrz intuitivní pohyb vedu klienty, aby měnili úrovně i úhly pohledu. Tělo se dostává do různých situací a tím se zbavuje kontroly. Mozek nemá šanci myslet na minulost nebo budoucnost, prostě řeší teď a tady, všechny problémy světa zmizí. Součástí lekce je i krátká choreografie, kterou děláme na obě strany, aby nedocházelo k disbalanci. Na úplný závěr si vždy dáme klasickou relaxační Savasanu, kde necháme všechny procesy doznít a uložit. Mimo jiné, bez ní by to nešlo!
Dáváte na svých lekcích prostor ostatním, kdybych teď měla dát prostor vám, co nám o sobě řeknete?
Žiji to, čemu věřím. Vždy když najdu něco, co mi zafunguje a někam mě posune, tak přeskládám to, co posílám ven mezi lidi. Baví mě trávit čas s lidmi, kteří na sobě pracují po všech stránkách a vzájemně se inspirujeme. Jsem hodně upřímná a mám ráda, když vím, na čem jsem. Věřím, že do života by měl patřit humor a alespoň špetka nadhledu.
Máte svou lekci na Kozím plácku v Praze, proč právě tam?
Oslovila mě jejich dvorní architektka Naďa Pizinger. Chodila na mé lekce ve Soudiu Barre Prague na Břevnově. Jednou jsem tak přemýšlela, že bych ráda spojila právě jógu s intuitivním tanečním pohybem a asi týden na to, se mi ozvala Naďa, jestli bych chtěla učit v tomto novém krásném jógovém studiu. Když jsem si vyslechla záměr a viděla design âme, zahrálo to na mou strunu. Následně pak vyšel článek v časopisu Harpers Bazar o nejhezčích butikových studiích v Praze a tato dvě studia se objevila na dvojstraně hned vedle sebe. Osudové.
Možná teď někdo váhá, zda-li s jógou vůbec začít, co by měl při rozhodování zohlednit?
Pokud chce někdo s něčím začít, tak by neměl moc přemýšlet, ale jednoduše jít a zkusit to. Neexistuje špatná lekce. Možná vám nebude vyhovovat, to se stát může, ale alespoň vás to nasměruje a postupně si každý najde to pravé. Nebo to třeba bude to pravé hned na první dobrou. Prostě, kdo nic nezkusí, nic nezjistí. 🙂
Autor/zdroj: Redakční text
Foto: se souhlasem Dominiky Černé a âme
Tagy:inspirativní ženy rozhovor
