Texty Lenky Šimkové vás již pravděpodobně někdy oslovily, aniž to tušíte. Věnuje se totiž copywritingu, ale nejen to. Její cesta začala mezi policemi plnými knih, které teď také sama úspěšně píše.
Lenka vystudovala obor Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Následně nastoupila do Středočeské vědecké knihovny v Kladně, ke knihovnickým činnostem se zde ale paradoxně příliš nedostala, neboť se stala šéfredaktorkou celostátního časopisu Čtenář: měsíčník pro knihovny, což je oborový časopis s dlouholetou historií. Cesta ke copywritingu proto prý nebyla tak spletitá, jak by se mohlo zdát. „Už třeba ve své diplomové práci jsem se věnovala tehdy ‚objevené‛ mediální gramotnosti . Téměř deset let jsem pak působila jako šéfredaktorka, poté jsem k tomu v knihovně vedla oddělení PR a už v té době jsem začala sama psát různé texty. Kromě odborných témat jsem se věnovala knižním recenzím, psala jsem pro magazín pro ženy nebo portál zaměřený na psychologii. Odtud pak už vedl jen krůček k reklamním textům a copywritingu, kterému jsem se začala plně věnovat na mateřské dovolené,” přibližuje Lenka svou cestu.
Knihy dětem na míru
Dnes má Lenka několik stálých klientů, pokud ji však nějaký projekt osloví, nebo někoho osloví její práce, věnuje se i příležitostným zakázkám. Kromě své běžné práce se stala také tak trochu spisovatelkou. Její dětské knihy jsou personalizované a zavedou děti třeba i do historie. Psát začala pod taktovkou agentury Mám talent, která spolupracuje s projektem Originální knihy. „Pro agenturu jsem dělala mimo jiné posudky literárních děl začínajících autorů nebo třeba redigovala časopis. Byla to tedy práce na zakázku, i když co se týče tvůrčí činnosti, měla jsem vlastně volnou ruku. Vzešly z toho tři knížky, jedna pro právě narozené děti a jejich rodiče, druhá pro starší dítka a třetí pro děti okolo deseti let,” vzpomíná Lenka na své spisovatelské začátky.
Jedna z jejích knih nese název Aneta/Oskar na dvoře Rudolfa II. a pojednává o výletu na Pražský hrad, při kterém se dvě z dětí záhadným způsobem ocitnou v době Rudolfa II. a musí splnit zapeklitý úkol, aby se mohly opět vrátit do současnosti. Proč ale to dvojí provedení? „Všechny mnou napsané tzv. personalizované knihy vycházejí ve dvojím provedení – pro holku a pro kluka. Je to proto, že tyto knížky mají příběh, který nakladatel dále přizpůsobuje na zakázku a na míru danému dítěti. Do knížky je dosazeno konkrétní jméno dítěte, věk, bydliště, barva vlasů, očí, jeho záliby apod. Malý čtenář pak prožívá dobrodružství sám za sebe, třeba s nejlepším kamarádem, nebo kamarádkou. Proto také Aneta/Oskar na dvoře Rudolfa II.,” vysvětluje, jak personalizované knihy fungují.
I když jí už napadlo napsat třeba román, myslí si, že knižní trh je dnes trochu přesycený. „Lákal by mě román o životě na vsi, té naší, nebo jí podobné. Jak ale vždy dodávám, asi bych se pak musela odstěhovat, protože by se někteří lidé v postavách možná poznali,” směje se Lenka. „Neumím při psaní úplně ‚vařit z vody‛. Na druhou stranu si myslím, že knih vychází velké množství, a tak spisovatelské řemeslo, co se týče románů, přenechám povolanějším,” dodává.
Jednotvárnost zabíjí kreativitu
V současné době má Lenka v hlavě nový projekt, z nějž by, jak doufá, ještě letos nějaká část mohla spatřit světlo světa. Je zaměřen na podporu dětského čtenářství, knih a knihoven a v jeho srdci bude opět knížka pro děti. „Okolo tohoto tématu se vlastně točí celý můj život, takže inspirace je vždy tak nějak na dosah.”
Někdo píše, protože se tak přenese do úplně jiné doby, jiný třeba proto, aby světu něco sdělil. Co na psaní vlastně tolik láká Lenku, co ji inspiruje? „Nejvíc mě baví, když je text hotový… Ale teď vážně, mám radost, když mé psaní někomu pomůže – a nemusí to být žádný zázračný efekt, ale třeba jen zpříjemnění chvilky u kávy, pomoc s výběrem určitého produktu nebo třeba rozšíření obzorů či nasměrování na další informace. Pro jednoho klienta aktuálně tvořím texty o víně, jeho servírování, someliérském umění a o vinařství obecně. Do tajů tohoto oboru jsem chtěla sama vždy proniknout, hodně mě to zajímá, a proto si užívám celý proces: od rešerše k tématu přes tvorbu osnovy až po samotné psaní. Na copywriterském řemesle mě pak baví různorodost textů i klientů. Píšu pro malé rodinné firmy i velké nadnárodní společnosti a e-shopy. Vymýšlím slogany, newslettery, popisky produktů, zaměřuji se na blogové články, obsah na sociální sítě. Je to taková všehochuť, a to si myslím, že je u psaní důležité, aby se mu mohl člověk věnovat dlouhodobě,” poodhaluje zákulisí své práce.
Velmi akční je Lenka nejen v pracovní oblasti, ale také v místě, kde žije. Ve své rodné obci před několika lety oživila činnost knihovny a působila také v kulturním výboru. „Spolu se skvělou partou lidí jsme uspořádali desítky akcí pro děti, celé rodiny i seniory. Vedla jsem Novinářský kroužek, nechyběly výstavy, dětské dny nebo třeba obnovení či založení nových tradic v obci. Bylo to hodně akční a náročné období, na které nikdy nezapomenu a které mi dalo hodně zkušeností, těch pozitivních i negativních. V současné době už ale tolik aktivní nejsem. Ponechala jsem si vedení knihovny a rozhoduji se, co s ní dále. Myslím si, že někdy je potřeba některé dveře zkrátka zavřít, a to z mnoha důvodů, ať už osobních, rodinných nebo pracovních,” říká.
Rodina vs. práce – věčné téma
Velmi často řešeným problémem bývá, jak skloubit práci s péčí o rodinu. Právě mateřství bylo pro Lenku jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodla profesně posunout a působí jako externí copywriter na volné noze. Zřejmě pro každou maminku je možnost rozložit si práci a volný čas dle aktuální potřeby lákavá. „Někdy to jde snadno, jindy hůře. Letos také se vším zamíchal koronavirus, následné uzavření školek a obavy klientů, co vlastně bude. Nakonec jsme to se všemi ustáli, jen to slaďování pracovního a rodinného života bylo o dost náročnější. Celkově bych už ale neměnila. Až bude dcera větší, možná mě knihovnická profese zase vtáhne zpět, ale psát už asi nepřestanu.”
Volného času příliš nezbývá, když už ale je, vyplňuje ho Lenka buď opět knihami, nebo tak trochu prací. „Čtu, čtu a zase čtu. Sama, nebo se svou dcerou, která už na knížky také nedá dopustit. A také se ráda starám o naší, byť malou, zahradu. Ráda vylepšuji věci okolo domu, který prošel náročnou rekonstrukcí, fyzická činnost je na vyčištění hlavy to úplně nejlepší,” říká Lenka, která se rovněž jako jedna z ambasadorek věnuje regionální skupině Holky z Marketingu. „Pomáhám s různými akcemi nebo stojím za některými dalšími aktivitami naší facebookové skupiny. Na závěr ale musím říct, že u mě moc rozdělení volného času a práce nefunguje, protože mi hodně aktivit splývá a co mě baví, to mě i živí, a naopak. Asi to tak zkrátka má být a já si toho vážím,” uzavírá Lenka své vyprávění.
Foto: archiv Lenky Šimkové
