Jednou z řečnic loňského TEDx Prague byla sochařka Barbora Maštrlová. Její díla jsou lehce provokativní, vyzývavá a přesto fascinující. Dotýká se zásadních témat, jako je sexualita, mocenská hierarchie, role mužů a žen. Baví ji, že za pomoci výtvarného umění lze vyjádřit řadu důležitých věcí. Proč zvolila tento umělecký směr a jak se k němu vlastně dostala?
Vždycky jste toužila stát se sochařkou? Kdy přišel ten hlavní impuls, kdy jste si uvědomila, že tohle je směr, kterým se chcete vydat?
Od dětství jsem snila o tom, že ze mne jednou bude sochařka a výtvarná umělkyně, takže to nebyl jeden konkrétní impuls, ale součet akcí a reakcí, co mne přimělo sebrat odvahu a odejít v patnácti z rodného Liberce nejprve na kamenosochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší, poté do Prahy na UMPRUM, kde jsem se studovala u pana profesora Gebauera. V Praze jsem pak zůstala mnoho let a prožila jsem zde různé zásadní životní fáze.
Inspirací pro moji tvorbu je mnoho zdrojů. Víte, smyslem umění je reflexe jevů, které se kolem nás či v nás dějí. Umělec je od toho, aby tu reflexi nějak zpracoval formálně i obsahově. Takže já si volím takové obsahy, které mně přijdou zajímavé, zábavné a reflexe-hodné.
Co vás v životě dnes nejvíc naplňuje?
Mám svůj ateliér, kde tvořím a vedle toho vedu školu kreslení. To jsou mé dvě hlavní náplně života, třetí je pak skvělý vztah s mým současný manželem. A naplňuje mne všechny tyto složky rozvíjet. V plánu mám výstavu, do jejíž přípravy se pustím cca v březnu.
Vyjma umění vás baví také psaní. Povězte nám o tom více.
Já se spíš vnímám jako autorka různých kousků zajímavého výtvarného umění. Ačkoliv psaní mě drželo přes 15 let a věnovala jsem se tomu vedle výtvarné tvorby, tak to není úplně něco, s čím bych se kdy prezentovala. Časem ustoupilo do pozadí a já svou energii vkládám do výtvarného umění, neboť obraz vydá za tisíc slov.
Každopádně nyní mám rozepsanou učebnici kreslení, která začala vznikat z mého výtvarného kurzu. Má to sice daleko k velké literatuře, ale baví mě to.
Ve kterých situacích se cítíte nejvíce jako žena?
Pro mě je ženskost spojená s krví, fyzickou bolestí, podmíněností k plození. Abych byla upřímná, jako žena se nejvíc cítím jednou měsíčně během menstruace. Vůbec perioda a její projevy během měsíce, změny hladin hormonů a s tím spojené výkyvy nálad a vnímání, to je pro mě zásadní věc k přijetí.
Zajímavou záležitostí na ženství je plození a hodnota ženy odvozovaná od toho, zda porodí, zda je ještě plodná, nebo už prošla přechodem. Člověk může ve společenských debatách sledovat dost bizarní názorové pře. Ale když se rozhodnu děti nemít, přece to nijak nezmenšuje můj přínos společnosti.
Kde sbíráte inspiraci a jaká literatura vás nejvíce zaujala?
Několik posledních let čtu hlavně naučnou literaturu z různých oblastí. Většinou z psychologie, neurovědy, filosofie, biologie apod. To jsou témata, která mne uspokojují a dávají mi kvalitní podněty ke zkoumání. Aktuálně se chystám ponořit do knihy Váš mozek se dokáže uzdravit, což je pokračováním knihy Váš mozek se dokáže změnit. A vedle toho mne baví klasická literatura a romány. Mám hodně ráda Philipa Rotha, Doris Lessingovou, Philipa K. Dicka.
Stala jste se řečnicí na TEDx Prague v roce 2018. Co vám tato zkušenost přinesla?
Nabídka z TEDxu mi udělala velkou radost a kývla jsem na ni téměř okamžitě. Slovo „téměř“ zmiňuji proto, že jsem se zprvu bála hovořit před tolika lidmi. Navíc v době, kdy mi nabídka z TEDxu přišla, jsem procházela jistou krizí s uměním. A do toho jsem měla formulovat pozitivní vzkaz publiku. Paradoxně mi to nakonec velmi pomohlo, protože jsem se musela z té krize vyhrabat a najít pozitivní obsah nejen pro diváka, ale především pro sebe.
Pointa byla pro mne i pro diváka, abychom se nebáli a nechali se uměním okouzlit. Užili si ho se vším všudy, protože umění je bezpečný prostor, který unese náročné obsahy a my je tam spolu můžeme sdílet.
Co děláte ve volném čase, jak relaxujete?
Pro mne se stala asi největší relaxací chůze. Držím se pravidla 6000 kroků za den, aby se člověk udržoval jakžtakž ve formě. Takže příroda, pohyb a pak taky spánek. A docela osvědčený relax jsou pro mne seriály. V poslední době mne asi nejvíc potěšil seriál The Kominski Method.
Jsme na začátku nového roku, máte nějaké plány či předsevzetí, kam byste se v průběhu letošního roku chtěla posunout?
Plány na rok 2019 jsou pro mne jasně dané – posunout přípravu učebnice, starat se o své klienty v kurzu, vytvořit nové umění, hýbat se, jet na dovolenou, starat se o vztahy s lidmi, které mám ráda. Není toho málo, ale věřím, že to vyjde.
