Alice si žije průměrný život. Vdá se z lásky, porodí syna, a i když to není vždy jednoduché, snaží se, aby věci fungovaly… i přes to, že její partner musí na vojenskou misi. Co se ale stane, když se objeví někdo třetí? Ustojí rodinka všechny nástrahy? Nová kniha spisovatelky Sandry Rokosové nadchne všechny milovnice romantiky i současných životních příběhů. Seznamte se s talentovanou spisovatelkou blíže…
Vzpomenete si na první příběh, který jste napsala?
Upřímně musím říct, že si přesně nepamatuji, jaký to byl příběh. Pokud nepočítám slohové práce na základní škole, pak to určitě bylo na střední škole, kde jsem napsala soubor povídek „Pocity“. Ale bohužel tuto svou první „práci“ už nemám, asi se někde ztratila.
Bavilo vás už v dětství číst?
Ano, už v dětství jsem milovala knihy, jejich vůni a fantastický svět, který nám otevírají.
Jaká byla vaše nejoblíbenější kniha, když jste byla malá?
Tak těch bylo určitě víc, ne jen jedna. V útlém dětství jsem měla ráda časopis Čtyřlístek a těší mě, že vychází dodnes, takže ho můžou číst i moje děti, které ho také milují. V pozdějším věku byly mé oblíbené knihy např. Heidi, děvčátko z hor, Pipi Dlouhá punčocha, Petr Pan, Děti z Bullerbynu, a nesmím zapomenout na Rychlé šípy. Taková Záhada hlavolamu nebo Tajemství Velkého Vonta, to byly knihy, u kterých jsem si připadala, jako bych dobrodružství prožívala spolu s hlavními hrdiny.
Co vás přivedlo ke psaní?
A víte, že vlastně ani nevím? Přišlo to tak nějak samo.
Kdy jste se rozhodla, že napíšete svou první knihu „Vlny života“?
V roce 2014 jsem byla jednou z pěti vítězek soutěže Česko hledá spisovatelky. Výhrou v soutěži byla smlouva na sepsání románu na pokračování, který bude vycházet na internetu. Napsala jsem tedy svůj první román Vlny života.
Jak dlouho vám její tvorba zabrala?
Nevím už přesně, ale zhruba rok a pár měsíců.
Kdo četl vaši první knihu jako první?
Tady musím na pravou míru uvést, jak to s těmi „Vlnami“ vlastně je. Jak už jsem řekla, „Vlny života“ je internetový román, tudíž nikdy nebyl vydán klasicky knižně, ale je k dispozici pouze na internetu. Takže jsem ji „fyzicky“ nikomu dát přečíst ani nemohla. Ale když jsem „knihu“ psala, četly ji jako první mé kamarádky.
Jak vaše tvůrčí psaní probíhá? Máte jasně vymezené hodinky, které jsou určené pro práci, a nebo píšete, když máte inspiraci?
Jasně vymezené hodinky určitě nemám. Ale na psaní potřebuji mít klid, takže nejlépe se mi píše, když jsou děti ve škole/školce. Jakmile však dostanu nějaký nápad, který potřebuji honem rychle zaznamenat, otevřu počítač a těch pár vět (alespoň ve formě poznámek) tam prostě musím zapsat.
V roce 2021 přišla na trh poslední vaše kniha – „Přišel jsi, když venku pršelo“. Prozradíte nám o čem je?
Kniha popisuje životní období mladé ženy vdávající se z lásky, která se však brzy změní v hořkost. Hlavní hrdinka Alice odkládá růžové brýle poté, co jí manžel nečekaně oznámí, že odjíždí do Afghánistánu na vojenskou misi. Alice zůstává s malým synem v domě své tchyně a snaží se najít východisko ze všech nesnází. Aniž by to chtěla nebo plánovala, seznámí se se svou osudovou láskou, Pavlem. Nemají to však snadné, oba mají jiné partnery a smysl pro morální povinnost. Jejich láska je však silná a opojná, ale stejně tak bolestná a spalující.
Blíží se čas, kdy se Alicin manžel vrátí z Afghánistánu. Bude to ale úplně jiný člověk, než kterého znala.
Kde jste čerpala inspiraci?
Nápad ke mně přišel tak nějak sám. Hlavní dějovou linku příběhu mám pořád v hlavě, a pokud třeba s někým mluvím nebo jsem na nějakém zajímavém místě, tak to samo o sobě je samozřejmě inspirativní, a občas to zakomponuji i do knihy. Což se stalo i v případě knihy „Přišel jsi, když venku pršelo“.
Jaké skupině čtenářů byste ji doporučila?
Doporučila bych ji čtenářům (nebo spíše čtenářkám), které baví romány ze současnosti.
Má kniha nějaké poselství?
Jak nad tím teď přemýšlím, řekla bych, že možná nějaké poselství má. Třeba to, že jediná jistota v našem životě je změna. Hlavní hrdinka totiž prožívá situace, o nichž by si nemyslela, že je bude muset někdy řešit a je z toho i zoufalá, ale nakonec zjistí, že ji posunuly i někam dál.
Jsou vaše knihy založené na skutečných postavách nebo jde čistě o fikci?
Z větší části se jedná o fikci, zbytek je lehce inspirovaný skutečnými postavami. Ale co my víme, třeba se příběh podobný příběhu Alice a Pavla, dvou hlavních hrdinů, opravdu někomu stal
Kdo je vás největší fanoušek?
Určitě moje rodina a nejbližší přátelé.
Kdo je váš největší literární vzor?
Nedá se říct, že bych měla jednoho konkrétního spisovatele, který je mým vzorem. Mám ráda každého spisovatele, který má dar napsat příběh tak, že si čtenář připadá, jako kdyby se ocitl přímo v knize a vidí prostředí i hlavní hrdiny přímo před očima. Tak například již zmiňovaný Jaroslav Foglar, Erich Maria Remarque, nebo můj milovaný Gerald Durrell.
Co vás na psaní knih baví nejvíce?
Baví mě psát s vidinou, že si mou knihu někdo přečte, stráví příjemné chvilky s knihou v ruce a možná ho bude i k něčemu inspirovat.
Co naopak na své práci nemáte tolik ráda?
Když mám takzvaný „zásek“, určitě to zná každý, kdo píše. V takovém případě se mi osvědčilo nechat psaní a jít ven.
Jak nejraději relaxujete?
Miluju přírodu, která mě nabíjí neuvěřitelným množstvím energie, takže to bude asi můj největší relax. A asi nepřekvapím, když řeknu, že také ráda odpočívám u dobré knihy.
Kým jiným je Sandra Rokosová kromě spisovatelky?
Od roku 2014 je Sandra Rokosová především dvojnásobná maminka, a to myslím hovoří za vše Ale jsem také milovník přírody, knihomol, nadšený zahrádkář a cestovatel.
Nedá mi to nezeptat se, ale mohou se vaši fanouškové brzy těšit na další knihu?
Ano, v současné době mám rozepsanou další knihu, ale víc zatím nechci prozrazovat, nechte se překvapit
Co byste vzkázala budoucím čtenářům vašich knížek?
Že si moc přeji, aby se jim mé knihy líbily. To je asi snem každého spisovatele.
Foto: archiv
