Krásná vzpomínka na svatební den, ale třeba také na léto, které jste strávila na zahradě… To všechno vám poskytne umění z lisovaných květin, kterému se věnuje umělkyně Lucie Asenová. Krása svatební květiny nebo lučního pugétu kopretin tak totiž zůstane zachována v takřka původní podobě. Navíc je toto staré japonské umění jedinečným dekorem do interiérů nebo dárkem pro přátele či rodinu. Lucie je pyšnou maminkou dvou dospívajících synů, nadšenou kuchařkou a majitelkou věrné fenky labradora Amy. Více si přečtěte v rozhovoru s inspirativní autorkou.
Jak jste se dostala k japonské technice lisování a sušení květin?
Mám velkou zahradu, vlastně vnitroblok, kde pěstuji co se dá a vyrábím různé věci. Pro inspiraci pořád brouzdám na sítích a hledám nápady. A takhle jsem narazila na jednu mladou paní v Americe, která dělá obrazy z květin. Byla to láska na první pohled.
Tato technika se hodně využívá pro uchování svatebních kytic. Jaké další zákaznice za vámi chodí, abyste uchovala jejich květinu na památku?
To je opravdu různé, někdo chce dárek Valentýnovi, narozeninám, ke dni matek, jiný si vybírá obrazy do bytu nebo dekoraci do kanceláře. Jedna paní třeba sbírá mandaly a chtěla mít jednu z kytek.
Jak výroba obrázků s lisovanými květinami probíhá?
První fáze se dělí podle toho, zda vyrábím na zakázku třeba ze svatební kytice. Tehdy je potřeba, aby mi jí nevěsta poslala co nejdříve, protože květiny se musí lisovat ve fázi, kdy jsou ještě čerstvé. Na některé obrazy si lisuji květy, které seberu na zahradě, v lese nebo třeba na poli. Některé květiny nakupuji. Pro lisování mám vyrobený lis. Je možné květiny lisovat i v knihách. Pokud suším klasicky v lisu, nechávám květiny sušit minimálně 3 týdny. To už jsou květiny suché, ale také velmi křehké. S pomocí pinzety pak vytvářím první návrh budoucího obrazu na papíře. V tuto chvíli už mám vybraný rám a nápad, jaký motiv chci dělat. Dopředu si připravím květy a listy, které mám nasušené a seřazené podle barev a typu. Když je návrh hotový, postupně jej přenáším do obrazu. Každou květinu přilepím lepidlem nebo oboustrannou lepící páskou či tavnou pistolí. Pak obraz zarámuji a může putovat za svým zákazníkem nebo do galerie.
Co je na této technice nejnáročnější?
Možná se to nezdá, ale vytvářet hezké obrazy je docela těžké. Spousta květin ztrácí barvu. Každý typ květiny potřebuje jiný postup – třeba macešku usušíte rychle a bez problémů, ale růže, gerbery nebo třeba slunečnice, to už musíte znát nějaké triky, jinak Vám shnijí. Rozhodně největší výzva je bílá květina. Ty totiž ve většině případů zežloutnou. Zkouším už nekolikátou metodu, ale asi jediným opravdu funkčním řešením je dobarvování.
Může se jí naučit každý nebo je pro ni potřeba nějaké speciální vzdělání?
Myslím, že vyrábět obrázky může opravdu každý. Chce to trpělivost a preciznost.
Co vás na konzervování květin nejvíce baví?
Já hrozně miluji kytky obecně, takže to, že mohu být pořád s nimi, je pro mne veliký bonus. Vždycky jsem toužila tvořit, ale neumím ani kreslit, ani šít, pletení mě nebaví…Konečně vidím, že za mnou je něco, co druhým dělá radost, co jim třeba zvedne náladu nebo zútulní byt. A víte, co ještě? Že konečně moji synové říkají: „Mami, ty jsi fakt dobrá…“
Jaké květiny jsou vaše nejoblíbenější?
To je těžká otázka, protože miluji třeba květy třešní stejně jako mě dojmou krokusy, obdivuji hortenzie, těším se z lučních květů….
S jakými květinami se naopak velmi těžko pracuje?
Obecně s květinami, které mají tlustý střed jako jsou slunečnice nebo gerbery. Také z nich po usušení padávají okvětní lístky, takže musíte lepit pěkně jeden po druhém. Ale i taková růže umí pěkně pozlobit.
Hodí se na lisování jakákoliv květina?
Některé ztratí formu, třeba kali. Jednoznačně ale nejdou sušit sukulenty a kaktusy pro jejich velký obsah vody.
Na jakou zakázku nejraději vzpomínáte?
Já jsem zatím hodně na začátku, takže bych si trošku vymýšlela. Ale jedním z mých nejmilejších obrazů jsou květiny ve starém okenním rámu s podsvícením. Je to vlastně taková lampička do bytu.
Jak dlouho výroba konzervování květin trvá?
Když lisuji v lisu nebo knihách, nechávám rostliny 3 týdny sušit. V mikrovlnné troubě to trvá pár minut, ale zase to není vhodné pro každou květinu.
Kde berete pro svou práci inspiraci?
Děti mě v létě naučily pracovat s Instagramem a Pinterestem, tak jsem si našla po celém světě ženy, které touto metodou tvoří, od Japonska, přes USA až po Estonsko. Ty sleduji, dívám se, co lze vytvořit, někdy si pošleme radu či pochvalu, vzájemně se inspirujeme a někdy možná i trošku kopírujeme. Ale v podstatě každá z nás do svých děl vkládá sama sebe a tak je nakonec každý obraz trochu jiný, i když třeba postavený na stejném návrhu.
Pokud bych o tuto službu měla zájem, kde si ji mohu objednat?
Jsem trošku lempl, navíc chodím do zaměstnání a tvořím až navečer, takže stále nemám webové stránky. Můžete mi ale napsat na muj Instagram @_amazinflora_a já se s Vámi spojím. Také připravujeme otevření galerie v Salmovské ulici na Praze 2.
Jak nejraději relaxujete?
Já relaxuji velmi málo, většinou jedu naplno a pak padnu a prospím třeba půlku neděle. Pro mě je relax cestování, po Čechách nebo v zahraničí, ale to teď moc nejde. Pak si také ráda sednu do kavárny, dám si něco dobrého a čtu si. Tak to také ne. Divadla, kina…zase nic. No, takže současně mi zbývají jen ty procházky s mou milovanou fenkou a knížky.
Jaké máte životní motto?
Asi to nebude znít moc optimisticky, ale nejvíc si vždycky vzpomenu na slova jedné písně od zpěvačky Radůzy: „Všechno to přebolí, ať je to cokoli“.
Foto: archiv
