Problematika neplodnosti v sobě zahrnuje aspekty somatické, psychické i sociální. Nedá se říct, která z těchto oblastí je více či méně důležitá, jedna bez druhé neexistuje a pouze vyřešením všech problémů z jakékoli nádoby této problematiky definované v ČR jako „neplodnost“ může vzniknout nový život a šťastný rodič, nebo spokojený a se situací smířený bezdětný pár.
Psychoterapeutka Renata Siranová zastřešuje oblast psychiky celé problematiky a spolu s kolegyní pro rodinné poradenství Lenkou Pelechovou vám komplexně zodpoví otázky ohledně léčby neplodnosti a reprodukčního zdraví. Ve svém projektu Cesta za rodinou chtějí společně ukázat cestu párům, kterým nebylo požehnáno otěhotnět přirozeně, a zároveň poukázat na prevenci a také na úskalí a rizika procesu asistované reprodukce, o kterých se až tolik nemluví.
Na začátku všeho je informovanost
Obě odbornice potvrzují, že největší a zásadní problém je nedostatek přesných informací. Internet je skvělá věc, ale rozhodně neposkytne univerzální plnohodnotné odpovědi na vše, co se neplodnosti týká.
Každý pár je individuální, má své specifické problémy, a především po psychické stránce nelze problematiku neplodnosti sjednocovat.
Jak říká Renata Siranová: „Problémy mohou vycházet z hloubi rodiny, nedostatečné citové vazby matky a dcery, z nekvalitního vztahu s partnerem, ze ztráty nenarozeného miminka…“ A dále doplňuje: „Zmíněné stavy často doprovázejí negativní emoce, psychika je v souvislosti s nemocí v České republice velmi opomíjena. Prakticky u nás neexistuje místo, kam by si ženy a páry, které si vyslechnou diagnózu ‚neplodná/neplodný‛, mohly dojít pro bezprostřední psychickou podporu a pomoc.“
Lenka Pelechová dodává, že dlouhodobý stres a úzkost umí rozladit celý hormonální systém. „Adrenalinová bouře může například následně vyvolat špatnou funkci štítné žlázy. Její nedostatečná funkce ovlivňuje celý hormonální systém a má negativní dopad na správné fungování nejen menstruačního cyklu.“ A i takto „jednoduše“ může nastat problém s početím.
Obě se shodují, že nejdůležitější je vyhledat odborníka, který tématu nedobrovolné bezdětnosti opravdu rozumí. „Stav ‚ideál‛ by bylo centrum psychosomatické podpory včetně ‚bezpečné skupiny‛ párů s obdobnými problémy. Sdílení je nesmírně důležitý aspekt v problému neplodnosti,“ říká Renata Siranová. Obdobně v ČR funguje proces adopce. Při řešení neplodnosti bohužel nikoli.
Některé kliniky asistované reprodukce sice mají své psychology, ale ani tam není péče dostatečná. „Navíc klient si svého psychologa/terapeuta, stejně jako lékaře, rád vybírá dle vlastního uvážení a sympatií. Klinika také může být pro klienta nedostupná kvůli vzdálenosti a ‚nemocniční‛ prostředí nemusí vyhovovat každému, kdo se potřebuje svěřit s těžkou životní situací,“ doplňuje Lenka Pelechová k otázce limitujících možností psychické podpory na klinikách.
Jak může žena přijmout, že nikdy nebude máma?
„Stav smíření je nesmírně důležitý, a je to běh na dlouhou trať,“ říká psychoterapeutka Renata Siranová a dodává, že součástí tohoto procesu bývá terapie, sdílení, pomoc odborníků z oblasti psychologie (pokud je to nutné), ale ovlivnit jej může také náboženské přesvědčení či podpora rodiny.
A nejedná se pouze o ženy, které musí tomuto procesu čelit. To samé platí, pokud se žena rozhodne být s partnerem, který nechce/nemůže mít děti, nebo i v případě, že mít dítě žena prostě z jakéhokoliv důvodu odmítá. A abychom nezapomínali na muže, i pro ně je otcovská role a smíření se s tím, že „nikdy nebudu táta“ zásadní a prochází obdobným procesem hojení.
Nejste na to sami, neplodnost je nemoc páru
„Diagnózu neplodnosti sdílí oba partneři, a i přesto, že jeden z nich je reprodukčně zcela zdráv, jde o nemoc páru,“ vysvětluje jeden z mýtů Lenka Pelechová a dodává, že podle statistik se jedná ze 40 % o problémy ze strany žen, ze 40 % ze strany mužů, v 10 % o problémy z obou stran a ve zbývajících 10 % není biologická příčina nalezena. „Další důležitou informací je, že svou plodnost můžeme do jisté míry výrazně ovlivnit. Za své zdraví jsme odpovědni i v reprodukci. Proto by se prevence u žen i mužů neměla podceňovat,“ vysvětluje dále a dodává: „Navíc každá žena se rodí s určitým počtem vajíček. Jejich množství pak v průběhu života postupně klesá. Podle britských vědců ženy ve věku okolo čtyřiceti mají zásobu ve výši zhruba 3 % životaschopných vajíček. Problémy s otěhotněním a neplodností samotnou také do jisté míry samozřejmě ovlivňuje i životní styl, dlouhodobá medikace, obezita, alkohol, drogy a ve velké míře např. kouření.“
Není proti přírodě chtít dítě, když už mi táhne na 40?
Legislativně je v ČR možné provádět umělé oplodnění ženám do věku 49 let. Ale pak tedy opravdu může být i žena bez vlastních vajíček matkou. Není to proti přírodě? Neurčuje právě perioda období schopnosti reprodukce?
Lenka Pelechová přitakává a dodává, že by hranici umělého oplodnění posunula minimálně tak, aby matka dosáhla 60 let věku tehdy, kdy její dítě bude plnoleté, a dodává: „Samozřejmě že i ve 45 letech může být žena v dobré kondici, ale hranice musí být jasně stanovena. Technika pokročila a s tím se posouvají možnosti medicíny. Nejde však pouze o technické možnosti, ale i o etiku. Žádný obor medicíny nemá tolik dilemat jako asistovaná reprodukce. Proto existují etické komise, které upozorňují na způsoby a důsledky, které léčba může přinést. A zcela vždy se musí konat především v zájmu dětí, které se touto složitou cestou narodí.“
Asistovaná reprodukce jako samozřejmost dnešní doby
Kliniky asistované reprodukce se od dob svých počátků významně změnily. Hlavním důvodem vzniku byla potřeba pomoci neplodným ženám (párům) se somatickými problémy (např. srůsty v děloze, které znemožňovaly těhotenství, těžké úrazy atp.). Dnes na kliniku může přijít prakticky kdokoli, kdo má problémy s otěhotněním, i ten, kdo prostě „prošvihl“ tu správnou dobu. Nyní se diskutuje nad tématy, zda by homosexuální páry, osamělé ženy nebo transsexuálové měli mít stejné možnosti jako heterosexuální páry. V některých státech (např. Anglie) se matkou může stát i svobodná žena bez partnera.
V ČR je léčba neplodnosti částečně hrazena pojišťovnou, ale i tak to pro neplodný pár znamená velkou finanční zátěž.
„Než se rozhodnete pro léčbu na klinice, promluvte si s odborníky a zjistěte si všechny informace a varianty léčby, které vám nabídli a jsou v souladu s vaším rozhodnutím. Chtějte najít příčinu problému, a pokud pojmům a průběhu léčby nerozumíte, opakovaně se lékaře ptejte. A především nevěřte pouze na ‚babské rady‛ a ezoteriku. Fytoterapie či speciální dieta určitě mohou prospět, ale i uškodit,“ říká důrazně Lenka Pelechová.
Kdy je správný čas na rodinu?
Úplně správný čas na těhotenství nebude nikdy, vždy se může ve sledu životních událostí vyskytnout zádrhel a důvod, proč těhotenství odložit. „Pro miminko se musíme rozhodnout. Vědět, že ho chcete a že to s partnerem zvládnete. Určitě je lepší mít ve třiceti miminko a pak pokračovat v kariéře než naopak. To by se potom mohlo stát, že kvalita vašich vajíček nebude dostatečná, že díky pracovnímu vytížení nebudete mít ani čas si partnera najít a dost možná, že vás také nějaká ta třicítka ve vaší pozici nakonec předběhne,“ dodává na závěr odbornice pro rodinné poradenství Lenka Pelechová.
Je nesporným faktem, že po 35. roce věku schopnost přirozené reprodukce rapidně klesá. Důležité je proto nezapomínat na přirozené limity našeho těla, poslouchat přírodu i dobré rady a mít dostatek ověřených informací.
Máte i vy problémy s neplodností a ráda byste si o nich s Renatou Siranovou a Lenkou Pelechovou promluvila? Zveme Vás na jejich úžasný seminář Cesta za rodinou!
