Sabina je zkušená řidička, pro kterou je řízení velkou vášní. Právě proto je šéfredaktorkou online magazínu Žena v Autě.cz. Za posledních 13 let působení webu vyzkoušela již více jak 700 aut a ročně ujede přes 50 000 kilometrů. Co pro ni však jízda v autě opravdu znamená? Jen čtěte dál…
Jste šéfredaktorkou a zakladatelkou online magazínu Žena v autě, který oslavil třináct let svého působení. Pamatujete si, kdy vznikla první myšlenka vybudovat si kariéru v odvětví, kterému dominují muži?
Tehdy jsem dostala důvěru od majitele našeho vydavatelství Ládi Langpaula. Chtěli jsme přijít na trh s online magazínem, který bude unikátní. Po půl roce rešerší jsem dospěla k tomu, že myšlenka webu pro řidičky bude vzrušující výzva a pole neorané zároveň. Většina mužů nevěřila tomu, že by na tématu aut pro ženy šel postavit celý web. O tom, že by téma aut končilo u žen debatou nad barvami, se jich většina z nich mýlila. My jsme v tom viděli velký potenciál a dnes 17 tisíc registrovaných čtenářek našeho magazínu je toho dokladem.
V kolika letech jste začala řídit a jaký byl váš první automobil?
Zastávám názor, že řízení auta patří k všeobecné gramotnosti. Proto jsem řídila hned, jak to jen šlo. První auto Daewoo Lanos jsem dostala od mých úžasných rodičů. Pamatuji si, jak jsme se o prázdninách s kamarádkou vydaly za příbuznými do Darmstadtu. Na hranicích nás zastavili a důkladně kontrolovali němečtí policisté. Byly jsme jim tehdy jako dvě mladinké slečny podezřelé, co tam jedeme dělat. Do Schengenu a otevřených hranic zbývaly ještě 2 roky… Od té doby jsem ujela už stovky tisíc kilometrů a užívala si každý kilometr cestování. Aktuální situace kolem zavřených hranic je pro mě, i po roce zvykání si, stále něco nepochopitelného…
Co pro vás jízda v autě znamená?
Auto pro mě znamená nezávislost. Občas se kocháte krajinou, někdy je to pořádně zběsilá jízda a často je cesta pěkný tankodrom. Jako v životě. Auto je pro mě prostředek k plnění cestovatelských snů. Auto je moje velká kabelka, ve které si vezu svůj celý svět, rovnám si myšlenky, debatuji s přáteli, vozím psa a občas si stihnu na semaforu domalovat řasy.
Založila jste anketu Auto mého srdce. Jak tento nápad vznikl?
Před dvěma lety jsem dělala rozhovor pro náš magazín Žena v autě.cz se zakladatelkou mezinárodní ankety Světového auta roku WWCOTY, novozélandskou motoristickou novinářkou Sandy Myhre. Světové ženské auto roku je jedinečná a působivá organizace, kde motoristické novinářky každoročně hlasují o nejlepší auto. Sandy mi po půl roce tehdy nabídla, zda bych nechtěla reprezentovat v WWCOTY Českou republiku. Byla jsem tou nabídkou velmi poctěna. Ženský pohled na auta je jiný a vzhledem ke koupěschopnosti by měl být ženský hlas více zastoupen. Ženy se více orientují na aspekty jako je bezpečnost, praktičnost, jednoduchost ovládání a design.
Od tohoto momentu pak už byl jen krůček k tomu uspořádat něco podobného v ČR. Letos pořádáme 2. ročník ankety. V porotě máme 15 novinářek a žen, které mají k autům blízko a ty vybírají z 28 nominovaných autonovinek. Teď na konci dubna už je absolutní vítěz znám. Vítězem 2. ročníku ankety AUTO MÉHO SRDCE se stalo SUV Hyundai Tucson.
Jak si automobilová novinářka získá autoritu mužských kolegů?
Pravda, získat si jejich pozornost z pohledu profesního trvá dlouho. Motoristické novinářky se v Česku dají spočítat na prstech jedné ruky. A to přitom žije Česku skutečně nejvíce motoristických novinářů ve střední Evropě na hlavu. Pánové novináři jsou v debatách často velmi vyhranění, ale když se na akcích objeví žena, chovají se galantně a diskuse je rázem rozmanitější.
Dokázala byste spočítat, kolik vozů jste už v rámci své práce otestovala?
To jsou jednoduché počty. Magazín vedu už 13 let a každý týden máme v redakci minimálně jedno auto na redakční test, takže to bude určitě víc než 700 aut.
Jaký vůz se vám nezapomenutelně vryl do paměti a proč?
To není vůbec jednoduchá otázka. Vlastně neexistuje auto, které by mě něčím nezaujalo.
Nedávno to byla jízda v elektromobilu od AUDI e tron GT. Jízda ve sportovním kupé s výkonem 476 koní, které nabízí úžasné zrychlení, a přitom je bez emisí a nabíjí se ze zásuvky, je úžasný pocit.
Jaký je váš vysněný vůz bez ohledu na budget?
Jednou bych si chtěla pořídit auto jen pro kratochvíle. O podobě ale nemám jasno. Buď kabriolet nebo obytný vůz na cestování po Evropě nebo třeba i nějakého pěkného veterána…
Je nějaký vůz, který byste po svých zkušenostech rozhodně nedoporučila?
Asi elektromobil s malým dojezdem. V Česku, kde infrastruktura nabíjecích stanic stále není saturována, je auto s malým dojezdem spíše noční můrou než splněným snem o nečoudícím autě.
Mají to za volantem podle vás těžší muži, nebo ženy?
Upřímně myslím, že rozhodují řidičské zkušenosti, a to nezávisle na pohlaví.
A ještě si trochu přisadím… 🙂 Moderní auta jsou dnes vybavena takovými technologiemi a bezpečnostními asistenty, že mohou ženy v pohodě řídit i tirák. Ostatně pár jich znám…
Uměla byste si třeba sama vyměnit pneumatiku?
Teoreticky ano. V praxi jsem to nechala vždy na partnerovi. Je to gentleman.
Za 20 let řízení taková situace nastala jen jednou, a to na Štědrý den v chilském národním parku Torres del Paine. Tehdy jsem si ty autopatálie asi vybrala i s úroky. Dva dny po píchlé pneumatice nám totiž auto z argentinské autopůjčovny vypovědělo službu úplně. Situace byla o to pikantnější, že v parku nebyl signál. Po dni čekání na nové auto, které jsme si museli převzít přímo na hranici těchto ne úplně spřátelených států, vše dobře dopadlo. Tehdy to byly krušné chvíle, ale o zážitky a setkání s úžasnými lidmi, kteří nám tehdy pomohli dostat se na 200 km vzdálenou hranici, jsme bohatší. Právě proto miluji cestování – autem.
Jakým vozem vy sama jezdíte?
Jezdím menším „esúvéčkem“: ŠKODA Yeti. Na tuto čtyřkolku nedám dopustit.
Když jedete s partnerem, kdo řídí?
Většinou řídí muž a já si díky tomu můžu užívat cestu jako spolujezdec, což bývá po celotýdenním testování redakčních aut celkem úleva.
Když neřídíte, jaký jste spolujezdec?
Řekla bych, že čím déle řídím, tím horší jsem spolujezdec. Musím se hodně ovládat, abych jiným nemluvila do řízení.
Co vy sama u automobilů preferujete?
Automat, díky kterému o řazení vůbec nemusím přemýšlet. Bezklíčové otevírání a startování vozu, kdy mohu nechat klíče zahrabošené v kabelce. Automatické otevírání kufru, když mám plné ruce s nákupem. A panoramatickou střechu, která interiér příjemně osvětluje.
Co je největší „vychytávkou“, která vás ve vybavení auta baví a často ji využíváte?
Již zmíněný automat, bezklíčové otevírání a startování a také bezdrátová nabíječka mobilu.
Opravdu platí, že ženy obecně při výběru vozu zajímá hlavně barva?
Myslím (a taky mám zkušenosti), že je to mýtus. Ženy se více orientují na aspekty jako je bezpečnost, praktičnost, jednoduchost ovládání a design. Barva už je při výběru auta jen třešničkou na dortu.
Existuje něco, co se vám nelíbí na současném dění na českých silnicích?
Myslím, že situace na silnicích a chování řidičů bohužel přesně odpovídá stavu naší společnosti. Neřízený individualismus a buranské chování. Na dálnicích není nouze o lepení se na „zadek“, „myšky“ a překračování dovolené rychlosti. Ochránci zákona jako kdyby úplně rezignovali na takové porušování pravidel. Nejsou vidět a nemají takový respekt, jako je tomu například v Itálii nebo Francii, kde hrozí i zabavení auta na místě.
Jako motoristickou novinářku mě nejvíc dokáže „pobavit“, když jedete drahým autem, tak se vám nestane, že by vám někdo vjel na dálnici do cesty nebo se na vás tlačil zezadu. Ovšem když jedete menším a levnějším autem, tak jsou takové situace poměrně časté. Piráti silnic mají evidentně nějaký mindrák 🙂
Jaký máte vztah k alternativním pohonům aut?
Jízda v bezemisním autě si člověka získá svým instantním zrychlení a tichým chodem. Vrásky na čele mi dělá tuzemská realita při dobíjení. V Česku je síť nabíjecích stanic stále nedostatečná.
Přesto pevně doufám, že si i konvenční motory uhájí své místo. Vždyť ujet trasu do Chorvatska na jednu nádrž a zpátky je tak pohodlné.
Kolik nacestujete ročně kilometrů?
Kolem 50 tisíc kilometrů ročně.
Jaký nejdelší výlet jste s autem podnikla?
Asi nejdelší výlet byla cesta autem z Prahy s cílem nejsevernějšího bodu pevninské Evropy – Nordkapp. Ujela jsem tehdy za 14 dní téměř 9 000 dobrodružných kilometrů na cestě v modelu Octavia Scout. Během tří túr jsem stihla ještě více než 90 inspirativních kilometrů pěšky. Skandinávie je úžasná!
Jaké je vaše životní motto?
Keep on trying!
Foto: archiv
Super článek, ve kterém poznávám i sama sebe. Jelikož hodně řídím, tak jsem někdy moc ukecaný spolujezdec. Nedávno koupená nová autokosmetika tady mi dává pocit, že mám stále nové auto. Povrch auta je teď lesklý a bezchybný. Jsem nadšená z toho, jak snadno se mohu postarat o své auto a mít ho v perfektním stavu. Péče o něj mi teď přijde snadnější a příjemnější.