Psycholožka Katarína Filasová píše v pravidelné rubrice o partnerských vztazích. Nechte se inspirovat další odpovědí na záludnou otázku.
Otázka:
Říká se, že tajemství je kořením lásky a že malé lži údajně prospívají partnerským vztahům. Jak to vidíte vy? O čem – kromě ceny nové kabelky – je lepší pomlčet, a co bych naopak měla přiznat?
Odpověď Kataríny Filasové:
Z mého pohledu si větu „tajemství je kořením lásky“ dnes vysvětlujeme jinak než je původně myšlena. Dle mého názoru vychází toto rčení původně z toho, jak jsou muž a žena rozdílní, a že jsou tudíž jeden pro druhého stále nějakým způsobem tajemní. Právě to, že se snažíme objevovat, kdo ten druhý vlastně je a zároveň poznávat sebe, je podle mě ono tajemství, které je motorem funkčního partnerského vztahu. Že zkrátka nikdy nepřistoupíte na to, že druhého vlastně už znáte, ale místo toho máte motivaci pořád zjišťovat, jak se cítí teď, co s ním udělá to či ono, co si myslí o tomhle.
To však s drobnými lži nemá mnoho společného.
Právě naopak. Drobné lži sice mohou být zdrojem adrenalinu i zábavy a jako tajemství opravdu mohou působit. Ohrožují nicméně základní kámen, na kterém partnerství stojí, a to důvěru. A ta se, jak známo, dlouze a těžko buduje, nicméně velmi rychle se dá zbourat.
Ano, na první pohled to vypadá nevinně – jenom jsem tak úplně neřekla, kolik stála nová kabelka.
Ale když na to druhý přijde, logicky se nevyhne otázce: co ještě dalšího je jinak, než se jeví? Ty boty taky stály víc? Od toho už je pak jen krok k otázce: takže když mi včera říkala, že jde ke kamarádce, opravdu tam byla, nebo ne? I drobná, zdánlivě úplně nevinná lež, může do vztahu zasít semínko pochybnosti.
Ostatně, sama si zkuste odpovědět. Vy byste měla ke svému partnerovi důvěru, kdyby se ukázalo, že večer měl místo jednoho piva čtyři a že ráno spěchal do práce a neodvedl děti do školy nikoliv kvůli důležitému jednání, ale protože šel do fitka?
U mě by takové jednání vyvolalo dojem, že se na partnera nemůžu úplně spolehnout, že mu nemůžu všechno věřit a jako důsledek bych si svůj život „tak trochu“ začala zařizovat po svém. O děti se postarám, platby vyřídím, nákupy opatřím, dovolenou zabookuju – protože na něj není spoleh. Proč by to on v obdobné situaci udělal jinak? Taky se přece potřebuje zařídit.
Z toho pak vyplývají mnohé naše stížnosti, že se nám partner uzavírá, nechce s námi nic probíhat, nepotřebuje nás.
Do vztahu se nenápadně vkrádá odcizování až potom jednoho dne dříve zamilovaní zjistí, že už spolu pomalu nic neřeší, o ničem nemluví a třeba jeden nebo druhý začne pokukovat po někom jiném. A tak si říkám, co když k tomu přispěly právě i tyhle „nevinné lži“? Třeba ne. Ovšem já to riskovat nebudu, mně by to za to nestálo. Nicméně každý to vidí jinak, takže – udělejte si svůj vlastní názor.
Psycholožku Katarínu Filasovou najdete v Centru zvyšování psychické odolnosti.
Zdroj foto: Pixabay.com
