Psycholožka Katarína Filasová píše o tom, jak to doopravdy máme s nevěrou.
Dnes vám na otázku týkající se partnerských vztahů odpovídá PhDr. Katarína Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti v Praze.
Otázka:
Čísla vypovídající o nevěře vypadají hrozivě a já neznám žádný pár, kde by jeden druhého po čase nepodváděl. Nebylo by pro psychiku člověka snazší akceptovat nevěru coby pravděpodobnou součást vztahu? Vyrovnal by se s ní člověk jednodušším způsobem? Nebo ji tak vlastně už akceptujeme, jenom se bojíme přiznat to nahlas?
Odpověď Kataríny Filasové:
Záleží na každém, jak se rozhodne. Asi by to pravděpodobně fungovalo – když se s nevěrou smíříme dopředu a s ní počítáme, je pravda, že nás možná tolik nezaskočí. Ale já osobně bych si tuto cestu nikdy nevybrala.
Mnoho lidí na nevěru pohlíží jako na něco, co se ve vztahu najednou stane – v podstatě jako když dostanete chřipku. Ale i chřipce nejdřív předchází oslabená imunita, a z mého pohledu je to u nevěry obdobné. Nevěra je dlouhodobý proces, který může začít klidně už ve velmi rané fázi vztahu, ač navenek třeba nemusí být patrné vůbec nic. Moment, kdy dojde ke skutečnému navázání kontaktu s jiným partnerem (ať se jedná o vztah nebo jen o sex), je už pouze jeho vyvrcholením. Z mé zkušenosti totiž většina z nás „podvádí“ svého partnera už od samého začátku vztahu. Jak? Už na první schůzce se prezentujeme v lepším světle, ukazujeme své kladné stránky a nepopulární se snažíme maskovat. Nebo kolikrát předstíráme, že jsme s něčím v pohodě, nevadí nám to, ale vnitřně nás to žere. Ze začátku, kdy je zamilovanost veliká, nám pomůže nepříjemnosti překonat, nicméně přemáhat se nám dělá čím dál větší problémy. Další věc, kterou děláme, že se druhému snažíme ukazovat, v čem jsme dobří, co zvládáme, co nám jde – očekáváme lásku a obdiv za to, co zvládáme, jak jsme šikovní a užiteční.
Ale kdo z nás přizná, co mu nejde, co potřebuje, z čeho má strachy a obavy, kde má své největší nejistoty?
Od dětství jsme vytrénovaní, že za ukázání slabosti se nám kamarádi, rodiče, učitelé vysmívají. Chtějí po nás výkony, abychom zvládali, neustále opakují, co všechno bychom měli vědět a umět. A my se v tom topíme, protože cítíme, že na tom zdaleka nejsme tak, jak okolí vyžaduje – nicméně naučili jsme se přizpůsobit. A tak mnohé své pochyby, obavy, nejistoty, slabiny schováváme. Tento způsob fungování si přinášíme také do partnerských vztahů. A pokud si náhodou troufneme svou slabost projevit, druhý nás hned usměrní – ať nepřeháníme, že to nebude tak zlé, všechno bude zase v pořádku, zkrátka šup s nejistotou ze stolu pryč.
Jaký máte vztah?
Ve vztahu tak zůstáváme zase sami. Sami se svými strachy, pochybami, úzkostmi, nejistotami – jak zvládneme platit hypotéku, udržet si místo, být dostatečně vtipní, vychovat dobře děti. Počáteční přitažlivost po nějaké době vyprchá, ale důvěra, postavená na skutečném ukázání sebe sama a pocitu blízkosti z toho pramenící, vybudovaná není. Proto není divu, že zatoužíme po blízkosti a společnosti někoho jiného. Je to logické: každý touží, aby ho druhý bral takového, jaký je, bohužel jen málokdo sebere odvahu skutečně sama sebe svému partnerovi odhalit, tedy být k němu poctivý, nepodvádět ho v tom, kdo jsem a jaký jsem doopravdy. A netvářit se, že cítím a prožívám něco jiného, než opravdu cítím. Neříkám, že to je lehké. Není. Vůbec na to nejsme zvyklí. Mnozí z nás si to dokonce ani neuvědomují a na otázku „co se děj“ bez mrknutí oka odpovídají, že nic, aniž by vůbec zvážili možnost skutečně se otevřít. Na otázku „jak se máš“ odpovídáme „dobře“, nebo „nestojí to za nic“. Ale jak se máme doopravdy? Víme vůbec, jak se máme? Samozřejmě, jednoznačný návod, jak se vyhnout nevěře, to není. A není to ani jediný důvod, proč nevěra vzniká. Z mé zkušenosti k ní však toto naše chování přispívá velkou měrou. Když totiž mezi partnery není vytvořené funkční pojítko, pravděpodobnost, že jeden zahoří pro někoho jiného, narůstá. Proto podle mě stojí za to riskovat, jít s kůži na trh a usilovat tím o skutečnou blízkost.
PhDr. Katarínu Filasovou najdete v Centru zvyšování psychické odolnosti.
Zdroj foto: Pixabay.com
