Otevřená a upřímná herečka: Betka Stanková a výzvy mateřství
Herečka Betka Stanková je upřímná, bezprostřední, nehraje si na dokonalou mámu a sama přiznává, že občas tápe: Zda všechno, co se týká dcery a její výchovy dělá dobře… Vnitřní pochyby o sobě samé, o stylu výchovy. Stejně, jako je máte vy. A právě proto, že umí přiznat, že občas neví, nebo udělá chybu, je tak sympatická. Na nic si totiž nehraje a dobře ví, že mateřství se člověk učí za pochodu.
Jak se ti změnil život po narození Alžbětky?
Tedy takovou otázku bych fakt nečekala (smích). Ta je tak investigativní, že vůbec nevím, co na ni odpovědět. V zásadě se mi změnil v tom, že v době, kdy jsem byla těhotná, jsem si říkala: „Bože, tak se mi narodí dítě, no. Tak ho zabalím a jedu si s ním kam chci…“ Všem jsem tvrdila, že budeme cestovat pořád dál, že se nenecháme nijak omezovat, že dítě přichází do rodiny, která už nějak funguje. Jenže to je teorie.
Teoreticky můžeš i s dítětem všechno, nikdo ti nebrání, ale v praxi je to totální čára přes rozpočet. Najednou s dítětem v náručí, co nevypadalo jako problém, problémem je a pořádným. Zákonitě se vše otočí a kdo tvrdí, že to tak nebude, nebo není, tak kecá. Nedávno jsem jela na pár dní pryč bez Betynky. Byla jsem zabalená asi za pět minut. Malá taštička a frčela jsem. Když jedu s ní? Balím celou domácnost, protože co kdybychom náhodou něco potřebovaly, že? A tak je to se vším…“
Takže sis jela od dcery odpočinout?
Tak bych to asi úplně neřekla, Betynku miluju, na druhou stranu tím, že jsem začala být mámou, jsem přece nepřestala být taky sama sebou. Jako máma si přece taky musím občas odpočinout a o to víc se pak na Betynku těším… Jistě že jsem slyšela, že bych dítě opouštět neměla, já jsem se svým dítětem taky ráda, ale uniká mi smysl toho, proč bych si jednou za rok nemohla odjet někam na pár dní vyčistit hlavu, být sama za sebe. A víš vůbec, jak já se na ní po návratu těším, respektive tak od třetího dne, co ji nemám za zády? Nehledě na to, že vím, že když s ní nejsem já, je o ní také bezvadně postaráno a nedělám si iluze, že by se o ni nikdo jiný než já nedokázal postarat.
Byla tedy u babičky?
Ano a perfektně si to užily. Babička s ní dělá jiné věci než já. Navíc jsem i babičku upozornila na to, že týden je dlouhá doba, že to bude mít těžké a tak, ale dozvěděla jsem se, že když s ní nejsem já, tak u babičky tolik nezlobí. Že si to nedovolí. Což je jasné, že jakmile mě má za zády, vymýšlí moje Betynka obrovské hlouposti. Občas mě podobné hlášky mrzí, protože vyznívají tak, jako bych na svoje dítě měla špatný vliv, když v mojí přítomnosti zlobí, na druhou stranu musím přijmout fakt, že to tak je.
Nechala sis poradit od zkušenější kamarádky, apod., nebo jsi na výchovu šla a jdeš metodou pokus omyl?
Rozhodně to byla metoda Pokus – Omyl. Nemůžeš přece přejímat rady někoho jiného, už jen proto, že tvoje dítě je originál. Co platí při výchově na jedno, zásadně neplatí na druhé… To je fakt. Rady ti někdo dávat může, občas mohou i zafungovat, neexistuje ale obecné pravidlo, u kterého by sis mohla říci: Jo, takhle to budu dělat a mám po starostech. Od návratu z porodnice se se svým dítětem seznamuješ a zjišťuješ, co na něj platí a co ne, takže takové ty rady, co bych měla dělat a jak, mě nechávaly docela v klidu. Mé rodičovství vyzrává, řekla bych. Ale teprve vedle dcery se učím za pochodu, co to znamená rodičem být a rozhodně to není tak, že bych od prvního okamžiku věděla, co mám dělat a jak a aspirovala na titul Matka Roku. To ne.
A víš, že už jsi někdy udělala chybu a následně se za ni své dceři omluvila?
Hodnotím se denně. A taky se jí omlouvám. Betynka začala používat věty typu: „Maminko, nekřič na mě, já už budu hodná…“ Protože je nutno říci, že jak jsem taková temperamentnější, zvyšuju hlas. A zjišťuju, že občas, když dám průchod emocím, že jsem to možná trochu přehnala, tak se jí omlouvám, že na ní křičím… Aby nebyla vystresovaná. A ona mi pokývne, že jako ano, že mě chápe a dodá: „Chápu tě, ale už na mě nikdy nekřič.“ A to je mi pak líto.
Navíc je na místě si přiznat, že mám dny, kdy se neprobudím s náladou všeobjímající matky spasitelky, která všechno chápe, je trpělivá, a nehne se mnou ani vítr. Spíš se probouzím, že mě někdo jen trochu poškádlí a už vylítnu jako čertík z krabičky. Jsem typ hysterické matky, která hodně věcí neustojí, na druhou stranu nevím, proč bych se za to měla stydět. Nebudu říkat, že jsem jiná. Já jsem prostě temperamentní, místy hysterická. A moje dítě mě musí znát ze všech stránek. Aby vědělo, jak se mnou pracovat a jak si mě zpracovat.
Je Betynka po tobě?
Stoprocentně. Je to moje absolutní zrcadlo. Proto je naše domácnost poměrně dynamická. Ale myslím, že když jsem v projevu autentická a svoje, to dítě to ode mne vezme. Kdežto kdybych se přemáhala a stavěla se do role někoho, kým nejsem, vycítila by to a byla by nejistá. Vůbec by netušila, jak se mnou mluvit.
A taky se dost krotím, to ne že bych pořád jen hystericky křičela. Spíš jí podávám věci a náhledy na život formou mě vlastní. A ta zase nemusí mnoha lidem přijít normální… Ona mě chápe a já vidím, jek přesně přebírá moje vlastnosti. Dobré, i ty špatné.
Myslíš si, že máma by měla být za všech okolností upřímná?
To rozhodně. Já to tak aplikuju, ale jestli se mi ta upřímnost v budoucnu nevymstí, to je věc druhá. Fakt nevím…
Co na rodičovství považuješ za nejtěžší?
Udržet emoce na uzdě a neděsit děti zbytečně. Najít v sobě sílu a trpělivost. Vnitřní klid, i když ho v sobě nemáš.
Nejdůležitější?
To je hrozně těžká otázka. To nevím. Možná důvěra. I když jsem připravena na to, že až se moje holčička na prahu puberty bude vůči mě vymezovat, nic s tím neudělám. Ale snad v ní něco zůstane a zase to přejde. Chci, abych měla s Bětkou dlouhodobý vztah plný důvěry, na tom ale musíme obě každodenně pracovat. To se nedá vnutit, ona si na to bude muset přijít sama, že to ta máma se zákazy a příkazy vlastně nemyslí tak zle.
Nejkrásnější?
Tulení. To je nejvíc. Aspoň v tomhle věku. Jakmile mě začne objímat, slíbila bych jí všechno, Nedávno mi dokonce řekla, že mě má ráda. A já se ptala jak moc, a zjistila jsem, že jako žvýkačky. A pak se rozesmála a povídá: „Ne mami, já si dělala legaci, tebe mám radši, než žvýkačky.“ A hrozně se smála tomu, jak mě jako nachytala. Potvůrka to je.
Nakupovala jsi před narozením spoustu věcí pro dceru, které jsi nakonec ani nevyužila?
No jéje! Já jsem hodně věcí dostlala, ale taky jsem nakupovala jako šílená. A věř mi, že šílené blbosti. Jako prvorodička nevíš, takže já nakupovala všechno, co bylo jen trochu hezké s tím, že by se to mohlo hodit a nakonec to bylo k ničemu. Jo, moje dcera mi byla od narození drahá (smích). Vůbec jsem netušila, jestli funkci, kterou ta daná věc má, budu potřebovat, nebo ne. Nestudovala jsem tyhle věci dopředu a potřebovala jsem všechno. Studiem manuálů jsem čas neztrácela a uvažovala vysloveně ekonomicky (smích).
Jak tě Betynka změnila? Pokud vůbec?
Vedle Betynky dospívám a před ní musím hrát tu dospělou a občas jsem na sebe i hrdá, že mi to docela jde. Jsem herečka.
Jakou radu ohledně rodičovství bys dala našim čtenářkám?
Ať se k mateřství postaví podle svého. Ať nesledují, co se děje vedle nich a v jiném kočárku. Já třeba nikdy nechápala, že může nějaká matka táhnout za ruku uřvané dítě s nudlí u nosu, měla jsem pocit, že bych jí měla zastavit a vysvětlit jí, že by se měla dítěti věnovat. Jenže co já vím, co má za sebou, jak náročný den, nemůžu přece vstoupit někam, kde se hraje třetí dějství… Navíc těm maminkám rozumím, prošla jsem si tím taky. Pochopení a soucit s maminkami mám. Poté, co sebou Alžběta hodí v obchodě na zem, ječí a kope nohama, taky mi nezbývá, než si prožít tu uličku hanby, tu ostudu a pohledy matek, které netuší, jaký je náš den a že tohle je jen nějaký další střípek… Ne, už je nesoudím a rady nedávám. A každá máma, která je normální přesně ví, co jsem tím chtěla říci.
Navíc mi před lety kamarádka dala skvělou radu: „Zapamatuj si, že všechno je normální a dočasné.“ Tím se řídím a neřeším. Všechno je přece jen proměnlivá situace, která se už opakovat nemusí.
Kolik “stála” dcerka Betka? 🙂 Povoluje doma Betka dceři tablety a mobily? Holduje fastfoodům? Je spíš bio nebo normální matka? Jak prožívala, když šla malá Betynka do školky a co si představuje, že z ní bude, až vyroste?
Přečtěte si celý rozhovor tady.
Připravila a Betku zpovídala: Klára Kotábová
Foto: Klára Kotábová
