Tipy, díky kterým se z každé dovolené vrátíte s plnou peněženkou!
Otázka:
Jedním z nejúspěšnějších článků v Magazínu byl text finanční expertky Marcely Hrubošové na téma, jak ušetřit na dovolenou z výplaty 12 tisíc měsíčně. Protože nás o “šetřící” tipy žádáte poměrně často, Marcela pro vás na tento týden připravila navazující téma o tom, jak si maximálně užít dovolenou v zahraničí, a přesto nezruinovat svůj účet.
Odpověď:
Aby moje tipy byly opravdu ze života, sepsala jsem pro inspiraci pět bodů, jak s penězi na dovolené zacházím já sama. Takže:
- Na dovolenou si nikdy nepůjčuji. Dovolená by měla být odměnou za čas v práci, ne stresorem, který mě bude po návratu z dovolené provázet ještě řadu měsíců formou splátkového kalendáře.
- Na dovolenou si v průběhu roku z každé výplaty odkládám. Tvořím si dvě hromádky – jedna je na samostatnou dovolenou, druhá pak na kapesné, které tam mohu utratit. Vždycky si vytvořím budget, který si nadělím, a ten mám na dovolené dovoleno utratit.
- Na dovolené nikdy neplatím kartou. Jinak jsem pak po návratu nemile překvapená výší odečtených částek, kurzových rozdílů a bankovních poplatků.
- Přidělený budget (naspořené kapesné na dovolenou) si užívám a neřeším žádné kurzy. Hodnotu měny beru jako jedna ku jedné. Nikdy nepřepočítávám, buď na určitou věc prostě mám, nebo ne. Neřeším, jestli je něco dražší, protože s takovou bych si nikdy nic nekoupila.
- Pro pobyt v zahraničí mám dvě pravidla. Pokaždé si musím koupit na památku vždy alespoň jednu věc, která je pro danou zemi typická a kterou budu po návratu z dovolené ještě dlouho používat (například boty v Itálii, vlněný svetr z Islandu, kašmírový šál z Turecka), maximálně se však vyhýbám obchodům se suvenýry. Ty jsou většinou plné předražených tretek, které v konečném důsledku stejně neudělají nikomu radost, jen skončí někde v šuplíku a s nimi tím pádem i polovina mého kapesného. Druhé moje osobní pravidlo říká, že v dané zemi musím navštívit místní restauraci a ochutnat jídlo a natur dané země. Zásadně se však vyhýbám restauracím na turistických trasách, ale vyhledávám ty místní, v zapadlejších uličkách. Pokud je restaurace plná místních obyvatel, je to přesně ta správná. Očima obhlédnu, co si místní dávají, a objednám si totéž. Ještě jsem se nikdy nezklamala, jídlo je vždy velmi chutné, za výbornou cenu a z porce by se většinou najedla celá rodina.
Svoje tipy používám už řadu let a ještě nikdy jsem se z dovolené nevracela zklamaná nebo s vyluxovaným účtem.
Marcelu Hrubošovou najdete na www.financeproradost.cz nebo http://akademie.financeproradost.cz.
Zdroj foto: Pixabay.com
