Zapalovač - kde se vzal a kdy?

První zapalovač byl vynalezen v roce 1816 a nazýván "Dobereinerova lampa" (pojmenovaný po svém tvůrci, německém chemikovi, jménem Johann Wolfgang Dobereiner). Jeho zapalovač ale nepoužíval jako palivo butan nebo olej, ale vysoce explozivní vodík. Z toho je zřejmé, že tento zapalovač nebyl zrovna bezpečný.

Dalším rozdílem bylo, že tyto zapalovače používaly jako katalyzátor platinu, tím pádem si jej mohli dovolit  jen velmi bohatí kuřáci.

Běžní kuřáci většinou používali zápalky až do doby, kdy začaly být kamínkové zapalovače více populární. V roce 1908 byl kamínkový zapalovač zdokonalený a dost malý na to, aby se vešel i do kapsy. Jedinečné křemenové kamínky byly vyrobené speciálně pro zapalovače a v té době umožnily sériovou výrobu. Přirozeně, vždyť křemen představuje jen zlomek ceny platiny. Použití platiny jako katalyzátoru tím skončilo a křemen převzal její místo. Zapalovač se tak stal dostupnější, což podnítilo jeho rychlé rozšíření.

Vývoj zapalovačů zrychlil během 1. světové války, kdy se zapalovače ukázaly jako vhodné pro vojáky, neb hlavně v noci nebylo světlo od zapalovačů tak intenzivní, jako od zápalek.

Ve 20. letech, uprostřed období Art-deco se kouření stalo velmi populární a zapalovače držely krok s tímto trendem. Kamínkové zapalovače s kolečkem byly první zapalovače, které zanechaly svou stopu.

V letech 1930-40 se začaly objevovat průkopnické inovace zapalovačů a tak se brzy vyvinuly zapalovače, které místo nafty používaly jako palivo plyn - butan. Butan měl oproti naftě 3 hlavní výhody: 1) stlačený butan umožnil kontrolovat intenzitu plamene, 2) nebylo již nutné nahrazovat knot, 3) zápach butanu nebyl tak pronikavý jako u nafty.

Od konce 50. let, kdy byla zavedena piezoelektrická jiskra, jsou zapalovače používány téměř všemi kuřáky. Nyní je mnoho různých výrobců a používá se i mnoho typů plamenů. Kromě přírodního plamene, jsou nyní zapalovače, které produkují svícové a tryskové plameny a dokonce i multi-plameny a kuřáci si dnes mohou zvolit typ plamene jako záležitost preference, nebo podle toho, co kouří (fajfky nebo doutníky).