Léto je tu, a vy možná taky přemýšlíte, jak to udělat, aby se už o příštích prázdninách stal z vašeho potomka plavec milující vodu. Máme jednoduchou radu, prověřenou léty a zkušenostmi mnoha rodičů: nejlépe, kvalitně a přitom hravě se děti naučí plavat v kolektivu svých vrstevníků a pod dohledem zkušených odborníků.
„Nejen kvůli bezpečnosti, ale i pro samotnou radost z pobytu ve vodě, je pro každého rodiče důležité, aby jeho potomek uměl co nejdříve plavat. A jsou jen dvě cesty, jak toho dosáhnout. Buď se budeme snažit naučit své dítě plavat sami, nebo ho svěříme do rukou odborníkům v plavecké škole. Podle mých mnohaletých zkušeností – ať už z pohledu lektorky plavání, nebo těch mateřských – získaných při výchově našich čtyř dětí – bych se velmi přimlouvala za tu druhou možnost,“ říká Štěpánka Štrougalová z pražského dětského klubu, která je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a provozuje i plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné nebo aqua-aerobic.
Plaveme s kamarády
Stejně jako u jiných sportů i v případě plavání platí, že pokud je ve skupince více dětí, výuka je zábavnější a hlavně účinnější. Učit jako rodič sám plavat své dítě, je opravdu velká nezáživná dřina. Pro výuku samotné plavecké lokomoce (schopnost pohybu v prostoru pomocí svalové činnosti) je mnohem výhodnější prostředí plavecké školy, kde je k dispozici velká škála pomůcek a samozřejmě trenér s dlouholetou praxí, který do výuky zapojí hru a zábavu.
Chce to řád
Metodika výuky všech sportů má určitou posloupnost, proto je také u plavání nutné dodržet určitý řád. K dalším základním plaveckým dovednostem je možné přejít až ve chvíli, kdy už je má dítě zcela zažité a perfektně je zvládá. Stejně tak je třeba přistupovat k výuce jednotlivých plaveckých způsobů. Trenéři a instruktoři se jistě shodnou v tom, že je vždy snazší práce s absolutním neplavcem, než s „plavcem“, který má zažité špatné pohybové stereotypy. Napřed se totiž musí špatný pohybový stereotyp odbourat, a až pak se můžeme společně začít učit něco nového.
Kdo je pasivní plavec
Leckdo možná namítne, že se taky naučil plavat sám, a žádnou odbornou výuku nepotřeboval. A že prostě potřebuje, aby se jeho dítě rychle naučilo „držet nad hladinou“, plavalo, a připadá mu úplně zbytečné zatěžovat se nějakou hrou s plaveckými dovednostmi.
„Ano, i to je cesta. Ale každý, kdo takhle přemýšlí, si musí uvědomit, že pokud tuto etapu přeskočí a dítě nebude mít zvládnuté základní plavecké dovednosti, budou jeho pohyby zmatené, neúčelné, křečovité a schematické. Takovému plavci se říká „pasivní plavec“. Ve vodě nemá potřebnou jistotu a první nečekané příkoří (hloubka, vlna, křeč, silnější proudění, vdechnutí vody…) může způsobit paniku a mít až tragické následky,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
Pozor na přehnané sebevědomí
Pokud bychom dítě, které horko těžko překonává vzdálenosti ve vodě bez adaptační fáze na samotné vodní prostředí, utvrzovali v tom, jak už umí dobře plavat, mohl by se z něho stát plavec s obrovským sebevědomím, který neumí odhadnout riziko situace a vlastně se stává nebezpečným sám sobě. Ještě větší problém nastává, pokud strhne některé kamarády z okolí. Proto je třeba také od začátku vštěpovat dětem respekt před vodou jako živlem, s nímž si užijí spoustu zábavy, ale nikdy přitom nesmí zapomenout na jeho převahu a sílu.
Důležitá je orientace
Dítě, které si zvyká na vodu, by se mělo velmi záhy naučit mít pod hladinou otevřené oči. Někdo to nedokáže ani v dospělém věku, ale skutečně jde jen o zvyk.
„Základem úspěchu je hned na začátku odstranění všech skřipců na nos a vodních brýlí. A nejlepším tréninkem orientace pod vodou je lovení různých potopených hraček, následně také orientace při pádu do vody či po kotoulu nebo při dojezdu ze skluzavky. Chceme-li orientaci pod vodou nacvičovat, není třeba hned shánět drahé hračky, které jsou těžké a udrží se na dně. Úplně postačí obyčejný hokejový puk,“ radí Štěpánka Štrougalová a dodává, že při nácviku nedáváme hračku hned na dno.
Stačí, když ji v ruce zanoříme pod vodu a dítě ji hledá – napřed jen s ponořením úst, postupně se zanořením celého obličeje. Postupně dáváme hračku níž a níž, až ji nakonec položíme na dno.
Překonávání překážek
Nedílnou součástí výuky plavání je i bezpečné zvládnutí pobytu ve vodě v nepříznivých podmínkách. Pro malé děti může být komplikací i písek, bahnité dno, kamínky či oblázky, případně vlny. Pro starší pak vítr, nečekaná bouřka… Na všechny tyto eventuality je třeba dítě upozornit a vysvětlit mu, jak se má například při náhlé změně počasí zachovat, aby pak reagovalo rutinně. Například – zvedá se silný vítr, v dálce hřmí – to znamená vylézt rychle z vody nebo pádlovat v loďce ke břehu a neriskovat zdraví dalším pobytem ve vodě atd.
Malé děti bychom zase měli odmalička zvykat na fakt, že dno vůbec nemusí být hladké jako dno bazénu, ale kamenité, písčité, bahnité, pokryté rostlinami, a naučit je, aby se nerovností neobávaly a naučily se i v takovém terénu suverénně pohybovat.
Bezpečné skoky a pády
„Dětem je třeba už od útlého věku vštěpovat zásadu, že je nutné si před skokem do vody místo doskoku dobře zkontrolovat. Zaprvé musí být bezpečné a dostatečně hluboké a zadruhé dítě musí mít jistotu, že je prostor doskoku volný a v dohledné době sem nikdo nedoplave,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
Spoustu zábavy se dá při výuce zažít i s velkými pontony, kdy děti mohou do vody válet sudy, dělat kotrmelce nebo jen tak sbíhat. Důležité je zapojit i pády pozadu, na bok, skrčmo a patří sem samozřejmě i nácvik skoku po hlavě. To vše je součástí výuky v plavecké škole.
Foto: Shutterstock
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...