Ve 42 letech jsem objevila něco, o čem jsem neměla ani tušení. A napsala román

Co když v sobě máme něco, o čem celý život nevíme? Něco, co se objeví úplnou náhodou, ve chvíli, kdy to nejméně čekáme? Mně se to stalo na dovolené. A změnilo to způsob, jakým přemýšlím o sobě.

Nikdy jsem nechtěla být spisovatelkou.

Vážně. Neměla jsem schované povídky v šuplíku, nepsala jsem si tajně básně a jako malá jsem nesnila o tom, že jednou uvidím své jméno na obálce knihy.

A přesto jsem napsala román.

Začalo to na dovolené. Jednoho dne jsem si sedla a začala psát, protože mě bolela noha. Jen tak. Bez velkého plánu, bez ambicí, bez představy, co z toho vlastně bude.

A pak se stalo něco zvláštního.

Nemohla jsem přestat.

Příběh se začal odvíjet téměř sám. Postavy dostávaly vlastní povahy, začaly spolu mluvit, rozhodovat se, komplikovat si život. A já jsem najednou chtěla vědět, co bude dál.

Při cestě zpátky z dovolené jsem čtrnáct hodin v kuse zapisovala myšlenky do mobilu.

Čtrnáct hodin!

Já, která mám běžně hlavu plnou práce, rodiny, povinností a všeho, co je potřeba zařídit, jsem najednou nechtěla dělat nic jiného.

Jen psát.

Kdy jste naposledy zapomněly na čas?

Možná ten pocit znáte. Děláte něco, co vás tak pohltí, že přestanete sledovat hodiny. Nemyslíte na to, co byste ještě měly stihnout. Nepřemýšlíte, jestli jste dost dobré.

Prostě tvoříte.

Říká se tomu flow. A já jsem ho při psaní zažila v takové intenzitě, že jsem se do něj chtěla pořád vracet.

Přitom jsem se poslední roky pohybovala v marketingu, PR a kreativních projektech. Osm let jsem vedla komunitu podnikavých žen. Potkávala jsem ženy, které zakládaly firmy, měnily kariéru, pouštěly se do nových věcí.

A najednou jsem byla jednou z nich.

Jen jsem místo podnikatelského plánu měla v mobilu rozepsaný příběh ženy jménem Lara.

A co když ještě nevíme, co všechno umíme?

To je otázka, která mě od té doby nepřestává fascinovat.

Kolik věcí jsme ještě nevyzkoušely, protože nás jednoduše nenapadlo, že bychom je mohly dělat?

Možná v některé z nás čeká malířka. V jiné tanečnice, zahradnice nebo cestovatelka. A možná vůbec nejde o to objevit nějaký mimořádný talent.

Možná stačí objevit něco, při čem je nám neobyčejně dobře.

Bez potřeby být nejlepší. Bez dalšího úkolu na seznamu. Bez očekávání, že z toho musí něco být.

Já jsem takhle objevila psaní.

A přestože jsem původně vůbec neplánovala vydat knihu, postupně mi začalo být líto nechat Laru jen v počítači.

Jedna žena, dalmatské pobřeží a život, který se začne měnit

Lara je dvaačtyřicetiletá máma dvou dospívajících dětí. Poprvé odjíždí sama k moři. Do Dalmácie, mezi tyrkysové zátoky, vůni rozmarýnu, dobré jídlo a lidi, kteří jí nečekaně vstoupí do života.

Potká Fabrizia z italsko-chorvatské rodiny. Čekají ji výlety, moře, romantika, ale také otázky, před kterými už možná nechce uhýbat.

Dokážeme se v určité životní fázi znovu zamilovat, aniž bychom ztratily samy sebe? Můžeme se podívat na svůj život úplně jinýma očima? A co když změna nemusí znamenat převrátit všechno vzhůru nohama?

Tak vznikl román 42 na pláži.

Chtěla jsem napsat knihu, u které si ženy odpočinou. Která je na chvíli přenese k moři, nechá je ochutnat něco dobrého, zamilovat se do příběhu a možná se i trochu zamyslet.

Kniha, do které můžete psát i vy

Co kdyby čtenářky nemusely být jen pozorovatelkami Lařina příběhu? Co kdyby si do knihy mohly zapisovat vlastní myšlenky, nápady nebo třeba rady hlavní hrdince?

A tak v ní vznikly jemně růžové stránky s prostorem pro vlastní psaní a kreslení.

Protože někdy nás cizí příběh přivede k otázkám, které jsme si samy dlouho nepoložily.

A nemusíme na ně hned znát odpověď.

Napsat knihu je jedna věc. Vydat ji je úplně jiný příběh.

To jsem pochopila poměrně rychle.

Psát si pro radost, ztratit pojem o čase a nechat se unášet příběhem je nádherné.

Ale rozhodnout se, že svůj text pošlete do světa? Že ho necháte číst úplně cizí lidi? Že se pokusíte vydat svou první knihu?

To už chce trochu jiné nervy.

Dnes je 42 na pláži v předprodeji na nakladatelské platformě Pointa. Aby mohla vyjít, potřebuji najít dostatek čtenářek a čtenářů, kteří jí dají šanci ještě před vydáním.

Přiznávám, že je to pro mě velká výzva. A občas mám chuť vrátit se do bezpečí svého počítače, kde jsem byla jen já a Lara.

Jenže pak si vzpomenu na těch čtrnáct hodin v autě s mobilem v ruce.

Na radost, kterou jsem při psaní cítila.

A říkám si, že by byla škoda to nezkusit.

Protože možná vůbec nejde o to, jestli v sobě máme nějaký skrytý talent. Ale jestli mu dáme příležitost se projevit.

A co vy? Objevily jste někdy v dospělosti něco, o čem jste vůbec netušily, že vás bude tak bavit?

Další informace:

Předprodej běží od 4.11.2026 do 4.12.2026 pointa.cz

Pokud se vybere požadovaná částka, kniha se vydá. Můžete vybírat zajímavé balíčky a odměny jako podpis autorky, tajemný vzkaz, více knih za lepší cenu, logo do knihy, jméno své postavy ve druhém díle nebo procházku s autorkou v pardubických Automatických mlýnech. Pokud se částka v předprodeji nevybere, kniha nevyjde a peníze se všem, kteří přispěli, vrátí.