Nastal čas "mentálního úklidu" v sobě (dítě v nás)

Máte tedy sepsaná všechna negativní přesvědčení, která jste museli jako děti vyslechnout. Nakolik tento seznam odpovídá tomu, o čem jste vy sami přesvědčeni? Pravděpodobně je skoro stejný? Představte si sami sebe jako tříleté dítě... Kdybychom začali na tříleté dítě křičet, jak je hloupé, a že dělá všechno špatně, možná ho i několikrát uhodili, stalo by se z něj zanedlouho vyděšené děcko, které buď poslušně sedí na místě, ani nedutá, anebo vztekle běhá po pokoji, a my bychom nikdy nezjistili, jaké schopnosti v něm dřímají. 

Kdybychom témuž dítěti říkali, jak jej milujeme, jak nám na něm záleží, a že se nám líbí, jak co dělá, a že dělat chyby je úplně normální, protože se teprve učí, a že s ním budeme, ať se stane cokoliv - nestačili bychom se divit, jaké schopnosti začne projevovat. Takové tříleté dítě je ukryté v každém z nás. Většinu času jsme na něj jen křičeli. Dnes se divíme, že nám něco v životě nevychází. Stáli byste o přítele, který by vás neustále kritizoval? Právě tak s vámi možná zacházeli v dětství.  Osnovou našeho životního scénáře je to, co jsme slyšeli na počátku života. Všichni jsme byli hodní malí chlapečkové a holčičky a poslušně jsme přijímali "jejich" pravdu za svou. Bylo by však příliš jednoduché dávat veškerou vinu rodičům a až do konce života se pokládat za oběti. Tak bychom ze života moc neměli a zcela jistě bychom se nikam dál neposunuli.