Recenze knihy Lékaři hanby: pravda o lidských morčatech v Osvětimi

„Exoriare aliquis ex assibus ultor.“ = „Kéž se z mého popela zrodí jednou mstitel.“  Na tento dokument z roku 1984 jsem natrefila úplnou náhodou při brouzdání knihovním katalogem a jsem za něj opravdu ráda. Neskrývaně otevírá hrůzné pravdy, které páchali příslušníci SS během druhé světové války v neblaze proslulém vyhlazovacím táboře Osvětim. Kniha založena na svědectví doktora Léona Landaua, který byl v roce 1942 pro svou politickou činnost zatčen spolu se svou ženou a tříletým synem a deportován do Osvětimi. Aby přežil, Léon nacistům „pomáhal“ při zrůdných lékařských pokusech a asistoval například i při selekcích. Dočítáme se zde mimo jiné o veliteli tábora Rudolfu Hossem, o „andělu smrti“ doktoru Josefu Mengelem, přináší dokonce svědectví o kanibalismu mezi vězni. Nic není fabulace, jen holá pravda bez frází. Hitler: „Stát musí prohlásit každou osobu zjevně nemocnou nebo ztíženou dědičnou chorobou za neschopnou rozmnožování a musí ji v tom všemi prostředky zbránit, aby neohrozila své potomstvo.“ Himmler: „V táboře není nikdo internován neprávem, je to zločinná chátra, sami poznamenaní jedinci. Neexistuje živější důkaz o pravdivosti dědičných a rozvojových zákonů, než je koncentrační tábor.“ Členové SS mohli beztrestně snížit na úroveň laboratorního zvířete každého, kdo popíral jejich nadřazenost. Osvětim se stala důmyslnou továrnou na průmyslové využití těl a proměně jejich neužitkových zbytků v popel, který se používal jako hnojivo v zemědělství. Jde o svědectví nacistické obludnosti.   „Osvětim se vyznačuje intenzitou utrpení a rozsahem krveprolití. Bylo to v tichosti připravované, promyšlené, dlouho a metodicky studované využívání nových poznatků vědy k zmasakrování milionů lidí. Ti, kteří toto promýšleli, naplánovali a prováděli, byli přitom pozoruhodnými psychology, důmyslnými badateli, dobře informovanými o posledních vědeckých objevech a nadanými organizátory.“

– doktor Désiré Haffner –  Snad kniha, jako mnoho po nich dalších, poslouží jako memento pro budoucnost, aby se nic tak hrozného už nemohlo opakovat. Aby se lidstvo poučilo. Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 1984 nakladatelstvím Práce. Celkem má 149 stran. Autoři Betty Truck a Robert-Paul Truck. Z originálu přeložila Božena Mráčková. ISBN 24-051-84.