Život ve své kráse 4

Ja som už v tom bytí..   Jakmile poznání dosáhne jistého stupně, nikdo a nic tě nemůže zachránit před pádem do prázdnoty – do sebe. Budeš se ze začátku cítit zcela osaměle, nebudeš mít žádnou motivaci, naději a směr, jak pokračovat dál.
Doslova se ti zhroutí dosavadní svět i to, v co jsi bláznivě věřil. Vztahy s ostatními již nebudou takové, jako dříve.
Najednou budeš chtít osekat vše, co není přirozené a autentické.
Nestrpíš žádné nánosy umělého chování a přetvářek. Po jistý čas tě může navštívit sklíčenost z vlastní prázdnoty, 
a možná se pod jejím tlakem budeš snažit oživit svou známou identitu. 
Třeba přijde i snaha vrátit se k tomu známému obrazu, který jsi kdysi vnímal v zrcadle. Nebudeš moc pochopit, proč už tě nezajímá to, co tě vždy zajímalo, 
proč se bezhlavě nedokážeš zamilovat a trápit se tím, 
proč raději trávíš čas se sebou, než ve společnosti. Budeš se prázdnotě bránit a utíkat před ní k nějakému rozptýlení.
Strach z toho, co bude, tě dost pravděpodobně i ochromí.
Jsi však na jediné správné cestě, která vede z pout fyzické reality.  Přišel čas největší vnitřní revoluce, začíná tvé probuzení ze snu, 
který tě dočasně zhypnotizoval. Jsi na cestě do svého pravého doma – na cestě k sobě samotnému.
Tato transformace tě nakonec naplní vnitřní spokojeností.  Budeš vnímat svět opět, jako „ten“ svět, jen tvůj starý úhel pohledu 
bude rozmačkán a rozdrcen na kusy. A v té zdánlivé nicotě, která tě dříve děsila, najdeš tolik hledaný klid a porozumění pro okolní svět.
Zjistíš, že vše je v pořádku takové, jaké to je, a „necháš to tak být“. Stane se z tebe poutník fyzickou realitou trvale zabydlený v Lásce – v sobě.
Potom už nebudou žádné otázky, protože jsi zjistil, že neexistují žádné odpovědi. Dorazil jsi domů, je konec hledání...   ~ Karel Spilko