Zdravá osobní hranice

Kam až může zajít naše nezdravá hranice? Víte, my lidé jsme zvláštní tvorové. Velmi často necháváme ostatní lidi překračovat naše hranice, abychom si pak mohli stěžovat na život a ztěžujeme si tím život. Jedni jsou názoru takového, že domácí aj. násilí se děje jen slabým lidem, druzí jsou zase toho názoru, že jak se jí/jemu to mohlo stát? Vždyť je to hotový a sebevědomí člověk, co má určenou osobní hranici. 
Jsem toho názoru, že špatní lidé, kteří nás dostávají do špatných situací, které vyústí kolikrát v absolutní dno se děje proto, aby nás to vyzkoušelo právě proto, abychom si my sami dokázali, že máme tu svou hranici, za kterou již nikoho nepustíme. Nedovolíme druhým, aby nás dělali nešťastnými, a když už se tak stane, abychom si uměli říct: „Tak hele, tohle už NE. Není mi v této situaci dobře, a proto v tomto již nadále nechci být.“ 
Je to snadné pro lidi, co mají zdravou osobní hranici, ale já vím, že když už v tom jsme až po uši a topíme se v pocitech ztroskotání a vyhoření, že je velmi těžké se vyškrábat nahoru, ALE JDE TO. Stačí se jen přestat bát toho, že odejdou lidi a situace, kteří nás činí nešťastnými. Je to pouze o strachu, který je jen vyvolaný domněnkami, a přitom je to pouze a jen špatná negativní energie způsobena někým, kdo je pro nás zkouškou naší hranice. 
Myslím si, že každý z nás by měl takového „hraničáře“ v tomto našem životě potkat. Někoho, kdo nám přesně ukáže, jestli si my sami sebe vážíme. Těmto lidem bychom pak zpětně měli místo zloby poděkovat, protože pokud podlehneme a naší hranici pomineme, ubližujeme sami sobě a tím si přivoláváme stále situace připomínající nám, že jsme tuto lekci nezvládli. Čím déle nám to trvá pochopit, tím drsnější ty situace a lekce jsou. 
Těmito slovy bych jen chtěla vyjádřit svou prosbu Vám všem.  Pojďme mít tu svou zdravou hranici, ať jsme co nejdříve opět šťastní sami se sebou.