UMÍM PŘIJÍMAT, CO KE MĚ PŘICHÁZÍ

Když se člověk spojí se svou podstatou, když se dotkne své Duše a přestane se bát toho, co vidí, může začít být sám sebou. 
Tehdy začne Život vnímat jinak: přestane být Obětí, která hledá viníka svých bolestí a nezdarů venku: může se stát Tvůrcem, který hledá příčiny v sobě. Jakkoliv abstraktní se tenhle přístup může ze začátku zdát, se TAM člověk jednou podívá, spustí se řetězec událostí, které vedou k jednomu prostému cíli: K PROBUZENÍ ČLOVĚKA. K OBNOVENÍ JEHO PŘIROZENÝCH SIL, DARŮ A TALENTŮ, JAKOŽ I BOLESTÍ A SLABIN. Před bolestí a těžkostmi Života není potřeba utíkat. Ani není potřeba před nimi zavírat oči, nebo se jich bát. Je potřeba jediné: přijmout je jako dar, který člověka vrací k sobě. Protože čím více se člověk blíží ke své pravé podstatě, tím více vhledu do situací dostává. A pak ví, že se vše děje tak, jak má. Že je vše V POŘÁDKU a že to, co se děje, je pro něho tak SPRÁVNÉ. Když přestaneme bojovat se Životem takovým, jakým je, stane se náš Život snesitelnějším. A to nejen ty dobré věci, ale i ty těžké a bolavé. A věřte mi, že se svým životním příběhem si troufám tvrdit, že to nejsou jen pustá slova, ale lety ověřená teorie. Spousta věcí bolí. Spousta věcí není jako z pohádky z růžového obláčku. Ale tenhle svět je zatím stále dualitní, i když už ta síla duality odchází a s-PLYNUTÍ je nám, jako lidstvu na dosah. Jediné, co stačí, je uvědomit si, že VŠE, CO SE DĚJE, SE DĚJE TAK, JAK MÁ, PRO NAŠE NEJVYŠŠÍ DOBRO. S LÁSKOU K NÁM. A PŘIJETÍ TOHO, CO JE, JE PRVNÍM KROKEM K TRANSFORMACI... Přemýšlejte nad těmi slovy, až se vám příště stane něco, co bude bolet. A zkuste tentokrát místo boje tu bolest přijmout. Nebát se jí. Nebránit se jí. Neutíkat před ní a neprodlužovat tak tu agónii. Nadechněte se a přijměte ji. A její síla poleví... <3 S Láskou Lenka   https://www.myjsmetvurci.cz/desatero-zivota-tvurce/