Tak trochu introvertka #23

Nepatřím zrovna mezi společenský typ osobnosti. Introvert, samotář, nekomunikativní. Asi to je i příčina toho, že v nemám přátele. Ve skutečném životě můžeme mluvit o čísle 0. Stal se však zvláštní úkaz. Již 3 roky si dopisuji s někým, koho jsem v životě nepotkala osobně. Vím, jak vypadá. Vím, jak se jmenuje. Sdílíme spolu hodně osobních věcí. Píšeme si každý den. V online prostředí. Pro mě bezpečného prostředí. Nemusím nikam jít, a přesto se s ním potkávám. Reálně se mi tedy navýšilo skóre přátel na číslo 1. Pan R je o 6 let mladší a rozumím si s ním na takové úrovni, že si nedovedu představit, kdyby z mého života odešel. Máme dokonce i své denní rituály a typické doby, kdy si píšeme. Začala jsem si s ním udržovat kontakt na vysoké škole. Tehdy se objevily první obavy. Jak to bude pokračovat, až začnu pracovat? Kde najdu čas? Jak se ukázalo, našla jsem. Je hodně článků o tom, zda je možné udržet milostný vztah na dálku. Ale, co když je to přátelský vztah? Vím. Všechny podstaty přátelství to nesplňuje. Na druhou stranu i forem partnerského vztahu je více. Jak nazvat tento přátelský vztah? Hybridní? :D Neplánuji se s hybridním přítelem setkat osobně. Prozatím teda. Je tolik oblastí, v kterých si můžeme dokončovat věty. Pravděpodobně jsme se rukou osudu minuly geograficky i časově. Je totiž nejen mladší, ale ještě z jiné země. Takže hybridní vztah geograficky vzdálený. Ano. Tak bych to nazvala. On je pravým opakem mě. Mladší, usazený s přítelkyní a vlastním bydlením. Já až na to, že jsem starší … jsem jenom starší. :D Mám zase obavy. Co až bude mít pan R děti, najde si čas? Budu mít pořád 1 přítele? Dobře. Jednoho hybridního a geograficky vzdáleného přítele? 😊 Aristoteles pravil: ,,Přítel je jedna duše ve dvou tělech“. Ale co když si pak nenajde čas a zůstane mi už jen číslo 0? Foto: Unsplash