Recenze knihy Lidé v pralese

    Po několika letech jsem se vrátila ke své oblíbené knížce a znovu si jí přečetla. Třicetiletý doktor filosofie a docent teologie štrasburské university Albert Schweitzer se roku 1905 rozhodl studovat medicínu. Po promoci nabídl pařížské misijní společnosti, že bude zdarma pracovat jako lékař v rovníkové Africe v Gabunu.   Roku 1913 odjel z Evropy a uprostřed pralesa na březích řeky Ogooué zakládal nemocnici pro domorodce. Tam vznikly první zápisky o každodenních trampotách, jak vyráběli postele, přitom operovali, jak šetřili s každým lékem, obvazem i jídlem. Kniha hovoří o obětavosti, trpělivosti a dobrosrdečnosti lékaře uprostřed afrického pralesa. Aby mohl znovu vybudovat svou nemocnici v Lambaréné po 1. světové válce, potřeboval peníze. Většinu potřebných peněz získával svými přednáškami, knihami i koncerty. Po čtyřech letech práce v Lambaréné vybudoval novou nemocnici pro 250 osob, s možností izolace nakažlivých nemocí a budovou pro psychiatrické nemocné. Zařídil zahradu pro pěstování evropské zeleniny a získal další spolupracovníky - lékaře a ošetřovatelky.   Ještě 2x jel do Evropy, kde přednášel o náboženství, vyprávěl o Africe a hrál skladby J. S. Bacha. Mezitím byl poctěn několika řády, cenami a medailemi. Roku 1952 dostal Nobelovu cenu míru. Albert Schweitzer neváhal obětovat pohodlí, čas, peníze, klid i bezpečí pro pomoc trpícímu člověku a pro záchranu několika set lidí.   Zemřel v 90 letech a je pohřben v Lambaréné nedaleko nemocnice, která nese jeho jméno. Nemocnice funguje dodnes, budují se další budovy a má již moderní přístroje a vybavení.