Proč bychom se neměli honit za požitky

Vyhledáváním požitků v té či oné formě se zabývají všichni, žije tak většina lidí na světě. Existuje požitek z reforem, z nařizování druhým i z konání dobrých skutků. Všichni znáte požitek z vědění a z fyzického uspokojení, ze životních zkušeností a z různých skvělých dovedností mysli. Na požitcích je postavena celá společnost, ženeme se za nimi od narození do smrti - se samozřejmostí a chytrostí, otevřeně i tajně. Ale ať už jsou jakéhokoli druhu, měli bychom mít kolem nich jasno, protože utvářejí a řídí lidský život. Je tedy důležité podívat se na ně zblízka. 

Honba za požitky, snaha živit je a nepřijít o ně je základním životním požadavkem, a jsou-li nám odepřeny, naše existence se stává bezbarvou a nudnou, osamělou a jakoby zbytečnou. Proč se tedy nemáme nechat vést požitky? Z jednoduchého důvodu - protože požitky s sebou nutně přináší bolest, frustraci, soužení a strach. A ze strachu vzniká násilí. Pokud chcete tímto způsobem žít, je to vaše věc, ale chcete-li se svého soužení zbavit, je třeba pochopit, z čeho se požitky skládají.  Neznamená to, že máme požitky odmítat či soudit, že jsou špatné či dobré. Pouze to znamená, že až se vydáme za požitky, udělejme to s otevřenýma očima a s vědomím, že mysl, která vyhledává požitky, musí nevyhnutelně zakusit i jejich stín - utrpení. Mějme na paměti, že tahle dvojčata - požitky/utrpení - nelze od sebe oddělit.    Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví Foto: Pixabay