Povznést se nad ranami života

Padesátka za mnou, a co dál? Mazlil se život se mnou a docela drsně. Dnes se s ním mazlím já. A užívám si ho. Přes půl roku cvičím jednoduchou sestavu jógy a pociťuji blažené ůčinky. Už dávno neřeším šílený rozvod, podraz sestry, a drogy nejstaršího syna. Všechno přebolí, člověk musí jít dál. Měla jsem to štěstí, že jsem od přírody optimistka. Odešla jsem z Ostravy sem, blíže k dětem. Jsem šťastnější, a po druhém rozvodu paradoxně i vyrovnanější. S alkoholikem jsem nechtěla sdílet společnou domácnost.    Není nad klidné usínání. Mohla bych o tom vyprávět. Vážím si klidu, jako nikdy předtím. Tytam jsou sny o partnerském soužití. Doba je jiná, na můj vkus až příliš divoká.    A tak přemýšlím, jak a čím obohatit své dny volna.V hlavě plán už mám. teď ho jen začít realizovat. Jsem magor do uklízení, protože nemám vlastní vnoučata, ráda bych občas nějaké pohlídala. Ráda čtu a píši.    Jak to zkloubit a prodat. Však já na něco příjdu. To by v tom byl čert, abych si s tím nevěděla rady.    Inspirací je tady víc než dost!    Andulka