Odsuzováním druhých ospravedlňujeme náš vlastní odpor

Názor, který si vytváříme na druhé lidi v našem okolí, má často ospravedlnit náš vlastní odpor ke změnám, řešení problémů, nebo léčení. Odsuzujeme druhé, přičemž se jedná o náš vlastní odpor. Prohlašujeme například tyto věty: - Beztak by to bylo k ničemu. - Manžel by tomu stejně nerozuměl. - Musela bych se celá změnit, musela bych změnit celou svoji osobnost. - S mým problémem mi stejně nikdo nepomůže. - U mě je to něco jiného. - Nechci je obtěžovat. - Ono se to vyřeší samo. - To nikdo neudělá.

Nebo vlastní odpor ke změnám maskujeme jinými výmluvami typu "oni":  - Nemám správného učitele, knihu, pomůcky, prostředí, atd. - Nechtějí mě uvolnit z práce.  - Nechci, aby mě ovlivňovali. - Poslouchám pouze svoji doktorku. Počkám, až co řekne doktor.  - Je to jejich vina.  - Nejdřív se musí změnit oni.  - Jakmile budu mít ________, udělám to. - Oni tomu nerozumí. Ty tomu nerozumíš. - Nechci jim ublížit. - Je to proti mé výchově, filozofii, atd.    Zdroj: Louise L. Hay: Miluj svůj život Foto: Pexels