Naše pokora

Pokora Velmi často slyším a v různých příspěvcích čtu… o pokoře. Nebo spíše slovo „Pokora“ je takové moderní otevření dveří, které naznačuje, že pisatel… autor je pokorný, poctivý… myslí to s Vámi čestně a pozitivně. Já jsem vždy trochu ve střehu. Slova pokory nepoužívám k denním tématům, šetřím s ním a hýčkám. Nee proto, že bych měla zášť, ale pro jeho skutečný význam. Nedávno jsem slyšela, jak úžasný cukrář objasňoval svůj přístup ke svým cukrářským výrobkům. Není to o tom, sníst co nejvíc cukrovinek, ale vychutnat si jednu, vychutnat si s chuťovými buňkami jednotlivé ingredience, užít si smyslnost. S pokorou to mám podobně. Je spojena s našimi vztahy, city a vnímáním k ostatním. Pokud přemýšlíme o pokoře jenom ve vlastním kontextu svého vnímání, tak to nikam nevede. Pokorný člověk je z mého pohledu ten, který má utvořené pravdivé vztahy s druhými. Nejde o to … ponižovat se nebo být pyšný, ale ve svém základu máme všichni svoji důstojnost, předpoklady a možnosti. Když někdo potřebuje pomoc a my víme, že to nezvládneme… není nic ostudného, když odmítneme což je právě projevem naší pokory k tomu druhému. Naopak, pokud pomoc odmítneme z důvodu naší lenosti nebo se děláme neschopnými a myslíme si něco jako: „No, Tobě pomáhat nebudu!“ je to spíše projeven naší pýchy, nezdravého vztahu sám k sobě. Z pýchy postupně vyrůstá zloba, nesnášenlivost, a nakonec i nespokojenost sám se sebou. Jak tedy s pokorou? Samotný termín „Pokora“ má biblický, náboženský základ. Pokora patří ke zralé lidské osobnosti. Pokora není shazování sám sebe nebo upřednostňování druhých. Je to především umění sejít v určitých okamžicích na úroveň toho druhého, abychom tomu druhému porozuměli a případně pomohli. Souvisí i s našim zdravým sebevědomím a sebeláskou. S pokorou neplýtvejme. Pokoru uctívejme a prožívejme v přírodě, v rodině, v zaměstnání. Uživejme si pokorně chvilky pohody, spokojenosti a zdraví. Stáňa, vztahový a zdravotní konzultant