Královny růží - Jarmila Kubicová

AGENTURA FATIMA – Barbora Peschová a Marky Volf – autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU pořádají 30.11. 2019 v 18h – BENEFIČNÍ MÓDNÍ PŘEHLÍDKU - KRÁLOVNY RŮŽÍ v kulturním domě Hlučín u Ostravy. Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy. Zde si přečtěte příběh jedné z nich:   Jmenuji se Jarmila, je mi 60 let, mám 3 dospělé děti, 5 vnoučátek a strašnou chuť do života. V roce 2015 onemocněl můj milovaný tatínek. V té době jsem podnikala v pohostinství a měla práce až nad hlavu. A aby toho na mě nebylo málo, řešila jsem i problémy ve vztahu. Bylo to období strašného stresu. Rozhodla jsem se pro změnu: přestěhovala se k rodičům, skončila s podnikáním a našla si novou práci. Únavu jsem dávala za vinu stresu, ale nějakou dobu jsem pociťovala změnu v levém prsu. Žádnou bulku jsem si nenahmatala, žádná změna bradavky, zkrátka jen občasný pocit stahování bradavky, který trval pár vteřin. V květnu 2016 jsem onemocněla s průduškami. Říkala jsem si, že když jsem doma a mám čas, zajdu si na pravidelnou mamologickou prohlídku. Jelikož jsem měla po dětech cisty, udělali mi mamograf a sono najednou. Paní doktorka prohlásila, že je vše v pořádku, že se uvidíme zase za 2 roky. Docela se mi ulevilo, ale stejně jsem ji o mých pocitech s prsem řekla. A ona mi pro jistotu napsala žádanku na biopsii. Tři týdny čekání pro mě byly kruté. Něco uvnitř mně alarmovalo a připravovalo na přicházející problém. Okolí a rodina mě naopak ujišťovali o opaku. Tvrdili, že vše bude v pořádku. Jako bych už podle hlasu sestřičky v telefonu věděla, že bude zle. A přitom mi sdělila jen to, že už mají výsledky a ať se dostavím do ordinace.  Hned podle výrazu obličeje lékaře jsem poznala, že se nemýlím. Ortel byl vyřčen: nádor 8mm HER2.   Ani nevím, jak jsem došla domů, byla jsem zmatená. Vzpírala se tomu uvěřit. V hlavě jsem měla prázdno a nebyla jsem schopna logicky uvažovat. Netušila jsem, co mě čeká. První, komu jsem volala, a s touto skutečností se podělila, byla dcera. Přijela za mnou okamžitě. Pracuje ve zdravotnictví, a tak je v těchto věcech o mnoho moudřejší než já. Probraly jsme spolu celou situaci.  Za 3 týdny si mě pozvali ke komisi na mamologii. Přivítali mě tři lékaři: paní doktorka Heroková (ta mě později i operovala), pan doktor z Vítkovické onkologie a mamolog. Prohlíželi si mé snímky asi půl hodiny a radili se, co dál. Na snímcích totiž nebylo nic vidět. Nakonec mi pan doktor zařídil, ještě týž den, magnetickou rezonanci. Uběhly dva dny a můj snímek měla MUDr. Heroková na stole.  Volala mi, abych se co nejdříve dostavila do ordinace. Nečekala jsem, nasedla do auta a o půl hodiny později jsem již klepala na dveře ordinace. Paní doktorka mi ukázala snímek z magnetické rezonance. Viděla jsem jen malou černou tečku, ale od té chvíle se mi zjevovala snad stokrát denně – jako velká, černá, chlupatá koule. V září 2016 mě operovali, přišla jsem o bradavky a 2 uzliny. Později se ukázalo, že byly naštěstí čisté. Následovaly 4 cykly chemoterapie. Hned po první mi začaly padat vlasy. Zvláštní, ale nějak mi to nevadilo. Pro dceru to bylo těžší než pro mě. Holila mi vlasy, a přitom ji tekly slzičky. Utěšovala jsem ji, ať nebrečí, že vlasy dorostu. V prosinci, před Vánoci, mi protekla tělem poslední chemo. V lednu následovalo 34 ozářek, ale to už pro mě byla hrozná úleva. Mezi léčbou jsem hodně přemýšlela. V první fázi je člověk vyklepaný a plný strachu, (například já, nikdy jsem nebyla nemocná, jen běžně angíny, chřipky) snaží se vstřebat už jen to slovo: RAKOVINA. Vždy, když jsem se ve svém okolí setkala s někým, kdo měl rakovinu, vždy jsem si myslela, že zemře. Takže slovo rakovina byl pro mě strašák. V druhé fázi jsem byla strašně naštvaná. Říkala jsem si: „Mě jen tak bez boje nedostaneš!“ A potom… časem, když člověk dva roky bojuje, si nějak na tu černou, chlupatou kouli zvykne. Po bio léčbě, která trvala rok, mi moje onkoložka napsala do papírů - REMISE. Bylo to moje vítězství a doufám, že to tak i zůstane. Miluju svá vnoučátka, zvláště toho nejmenšího – tříletého. Chci si ještě užívat života. Moje dvě dcery nyní chodí pravidelně na kontroly a doporučuji to všem ženám. Hranice onemocnění se snížila a pravda je taková, že rakovinou prsu onemocní i velmi mladé ženy. Chraňte si své zdraví. Je to nejcennější, co máme.  Nemoc mi dala ponaučení, víc se starat o své tělo. Všímám si teď i maličkostí a vážím si každého dne. Během nemoci jsem přišla o spoustu „kamarádů“.  Ne nadarmo se říká, v nouzi poznáš přítele. Zůstali jen ti opravdoví. Vaše Jarmila