Jste bohyní nebo ošklivým káčátkem?

Jsou dny, kdy se cítím jako bohyně. Zářím uvnitř a usmívám se i navenek. Všechno kolem mě je krásné a plné lásky. Život voní svěžími květinami, mořskými vlnami a kokosovým mlékem. No a pak jsou dny, kdy to mám úplně naopak. Obloha je šedivá, ve vzduchu je cítit smog a při pohledu do zrcadla se mi chce hrůzou křičet. Teď si představte následující situaci Je odpoledne a váš přítel se vrací domů. Dnes nebyl v práci, zašel si na střelnici, strávil tam tři hodiny a náramně si to užil. Chce vám o tom říct úplně všechno. Určitě čekáte, že bude mluvit o zbraních, nábojích, terčích a jiných (pro mě) nesmyslech. To se taky děje. Mezitím se jen tak mimochodem zmíní, že ten kurz vedla žena. „Jasně, musela to být nějaká mužatka,” pomyslíte si. Přítel povídá dál a dál a mezitím vám jen tak mimochodem ukáže na mobilu, jak ona žena vypadala. Pokud jste do té doby jeho povídání moc nevnímala, teď možná cítíte, že vám v hlavě bliká červený světlo a hlásí: POZOR CIZÍ ŽENA POBLÍŽ MÉHO PŘÍTELE!!! Jakto, že nevypadá jako mužatka?? Jakto, že je to vlastně krásná holka, co by mohla v klidu konkurovat modelkám? A teď jsou tu dvě možnosti BUĎ Jste právě ve fázi „jsem bohyně“

zběžně mrknete na fotku té ženy, řeknete si něco jako „jo pěkná holka“ a život jde dál, protože toto vás nemůže absolutně rozhodit. Ne teď. Ne v době, kdy se cítíte skvěle a znáte svoji hodnotu. A možná si jen vzpomenete na to, jak jste flirtovala s jedním božským mužem v autobuse. Protože teď vám prostě leží svět u nohou, svítíte jako sluníčko a ostatní to neskutečně přitahuje.

NEBO Jste zrovna ve fázi „já dnes ale vypadám“

pak se blíží malá pohroma. Najednou máte rudo před očima, hrne se vám krev do žil a slyšíte samy sebe, jak křičíte na svého partnera: „Cože? Ty jsi byl tři hodiny s touto ženskou, jo? Hm, a jak sis to užil? Doufám, žes ji někam pozval…“ Záleží, jak teď váš partner zareaguje. Možná tu bouři uklidní, ale vám to ještě chvíli bude vrtat hlavou…

V době, kdy píšu tento článek, jsem doma. Nemocná. Mám silné nachlazení. Včera to bylo horší. Oči jak králík, bledá pleť, kruhy pod očima, oteklý krk, zabalená v několika vrstvách oblečení, protože jsem trpěla zimnicí. Pohled do zrcadla mi říkal: „Holka, ty máš ale ránu!“ Jediné, co jsem v tu chvíli dokázala, bylo ležet na gauči s tunou kapesníků a čekat na přítele, až přijde a uvaří mi čaj. A skutečně, on přišel. A začal mi vyprávět o tom, jaké to dnes bylo na střelnici…  :-) Milé ženy, přeji vám, abyste se co nejčastěji cítily jako bohyně, abyste zářily uvnitř i navenek, aby vás nesžíraly tyto negativní emoce. Ale jsem taky žena, takže vím, že se ty fáze střídají. Proto vás chci jen ujistit, že i když teď prožíváte etapu „jsem úplně nemožná“, věřte mi, že brzy zas budete zářit. A vy, které právě svítíte pro sebe i své okolí, užívejte si to :-* Krásný den všem přeje Jana