Hlava plná nápadů - 3.díl

Měsíc třetí Blížíme se ke konci.  Strašně rychle to uteklo.  Ale ty dva měsíce byly nějak plnější - prožitější.  Těším se i do práce, náš malinký kolektiv se tak nějak víc stmelil.  Myslím, že i díky mě.  Každý týden si děláme malou radost (od chlebíčku, po různé testy nebo jen chvilkový pokec u kafe). Užila jsem si naplno městský ples, vánoční večírek (pro mě dříve utrpení - musela jsem tam komunikovat…) Jak mi to nyní připadá směšný! Dokonce jsem chvílema středem pozornosti (a nevadí mi to) a rozesmávám několikrát celou společnost. Knihu jsem nakonec dopsala a stihla ji o rok dřív poslat do soutěže.  Jsem na sebe tak moc pyšná!  Je jasný, že trochu pochybuji, jestli je dobrá, ale díky tomu, že jsem ji nechala přečíst několika lidem a ti ji pochválili, se cítím líp.  Rozhodně líp, než kdybych na to byla sama.  No, to bych ji zcela určitě nedopsala, a když, tak by stoprocentně skončila v šuplíku. Mám motivační diář, líp plánuji a těším se na odškrtnutí dalšího úkolu. Nechávám se testovat na to, jestli se hodím být koučem.  JÁ – Němý Bobeš!  Ale vím přesně, že sem, do tohoto místa, můj život směřoval.  Vůbec nepochybuji o tom, že to klapne.  S touhle myšlenkou jsem totiž koketovala již od začátku, ale byla tak tajná a zdála se být tak nereálná, že jsem s ní vylezla až teď.  Dokonce jsem zblbla i mýho chotě. Ten se na to hodí mnohem líp. Tisíckrát líp.   Ale mě strašně baví ta myšlenka, že budeme koučovací pár.  Ne hned, ale časem určitě.  Byla jsem hráčem a teď je čas se posunout dál. Jsem strašně ráda, že jsem tenkrát (připadá mi, že asi tak před sto lety) našla odvahu kliknout :-D Téma na poslední hodinu (napsáno v noci 01:30) Jsem tak šíleně namotivovaná, že nemůžu spát a nedočkavě čekám na výzvy dalšího dne, jak závodní kůň před dostihem.  Teda nevím, zda se tak kůň cítí, v každém případě se to tak píše v mnoha knihách.  V noci si neustále dělám poznámky a mám hlavu plnou dalších a dalších nápadů. Hlavně těch, které absolutně nepoužiju v práci.  Nejsem si jistá, že to je ten správný směr, ale je jasné,  že mé prožívání přítomného okamžiku, nejsou již prázdná slova. Každá moje myšlenka je věnovaná novinkám, výzvám, osobnímu rozvoji a posunu. Plánuju, čtu, poslouchám podcasty, vzdělávám se, účastní se výzev, co mi vyhovují a plním každý den, každý okamžik tím, co chci já.  Tohle prostě funguje.  A to jsem přečetla tolik knih o motivaci, osobním růstu a podobně.  Nic z toho nefungovalo dlouhodobě. Jaká to změna.  Chvílemi mám pocit, že se to nedá vydržet.  Že vybouchnu.  Musím se naučit udržet ten příliv energie v určitých mantinelech.  Sportovci se přetrénují, ale co my, ostatní?  Přetrénujeme nebo vyčerpáme mozek?  Klávesnice nestíhá pobírat můj extatickej příliv úderů a já pak pracně luštím a přepisuji rychle plynoucí myšlenky.  To snad už ani není flow.  To je jakési nadflow. Hm.  Dobré téma na příští lekci.  A i když je to vyčerpávající, tak mě to pozitivně naplňuje.  A nabíjí.  Asi tu energii musím vypustit jinde.    ... takže příští téma: usměrnění energie.  Za chvíli pár hodin vstávám, tak končím….   A na závěr: Pořád jsem přemýšlela, co na závěr, protože mi vlastně došlo, že moje hra koučováním nekončí, pokračuje dál.  A pak mě napadlo, že na závěr tedy jen takové shrnutí…. 10 důvodů, proč se nechat koučovat *podpora kouče, když o sobě začínáte pochybovat (mně nejvíc pomohla věta „Co se ještě musí stát, abys uvěřila ve svůj talent“) *povzbuzování přes apku (kdykoliv i o víkendech) * dokončené výzvy a dosažení cílů v předstihu nebo o více než 100% (já si třeba stanovila dopsání knížky až v roce 2018 a ejhle! Ještě není ani třetí měsíc pryč a už je hotovo a pracuji na další). Jak řekla moje dcera - husťárna * touha po dalších výzvách (normálně je fakt vyhledávám) * viditelný progres v koučovaných oblastech (to vám sdělí hlavně okolí – velmi, ale velmi příjemné) * psychická pohoda a stabilita (nepřežívám týden a pondělky už nejsou mojí noční můrou) * touha chtít víc pro sebe (bez komentáře) * skončíte s „Ale to nejde…“, prostě s výmluvami (to mi dalo zabrat, přiznat si to) * víte přesně, co chcete, a když se to v průběhu měsíce změní, tak jste s tím v poho, je to hra * víte, že svoji hru můžete vyhrát (a když ji vyhrajete jednou, tak to půjde i podruhé a vlastně pokaždé.  Teda když chcete ;-)) No asi bych těch důvodů našla víc, než deset. A můj posun (leden 2018) ANO, splnila jsem si dávný sen, vlastně několik; ANO, jsem sebevědomější; ANO, jsem plná energie; ANO, vím přesně, co chci; ANO, dělám stále chyby, ale už mě po nocích netrápí; ANO, jsem pořád Němý Bobeš, ale mnohem míň a zdá se, že s tím celkem dost dobře umím hrát, už se s tím neskrývám a spíš si z toho dělám legraci; NE, nevymyslela jsem si z toho vůbec nic; a ANO, jsem silnější, lepší a umím se pochválit a poděkovat a vůbec to nejdůležitější – už se vůbec nebojím vlastního úspěchu.   Pozn.: Původně jsem měla v úmyslu tímhle dílem skončit, ale stalo se zase toho tolik a můj super příběh pokračuje, takže píšu dál, za týden se tedy můžete těšit na další pokračování *smile*