Hezčí svět

3. 11. 2020Osobní rozvoj a podnikání

Začátkem května 1986, když se nad naši zem pomalu sunul radioaktivní mrak z Černobylu, bylo Zdeně šest let. A tenkrát se stala věc, která změnila osud celé její rodiny. Co se událo? Proč nechce její matka mluvit o minulosti? A kdo je tajemná imaginární přítelkyně, kterou Zdena oslovuje Dede? Hledání odpovědí ji zavede do maringotky v sudetském pohraničí, do temné garáže přebudované na bunkr, ale i na pobřeží v daleké Bretani. Barbora Šťastná (*1973) vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka v časopisech Týden, Premiere, Elle a Moje psychologie, kde byla šéfredaktorkou. Nyní je editorkou Paměti národa, nejrozsáhlejší sbírky vzpomínek pamětníků v Evropě. V letech 2010 – 2018 zachycovala postřehy z každodenního života ve svém Šťastném blogu, který se stal inspirací pro její prvotinu Šťastná kniha a knihy Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. Po nich následoval humoristický román Láska pro samouky a rodinný příběh Hezčí svět Nová kniha s obálkou Terezy Janákové - https://www.motto.cz/tituly/57637094/hezci-svet/ 2. listopadu

Dneska je to přesně na den deset let, co jsem začala psát Šťastný blog a hledat “každodenní způsoby, jak být šťastnější”. Vzpomínám si přesně, co mě k tomu tenkrát přivedlo. Pár dní předtím - byl to takový klasický podzimní podvečer - jsem jela z práce. Cestou jsem šla na nákup a vyzvedla Bety z družiny a Rózu ze školky. Vystupovaly jsme z tramvaje. Já, tašku s notebookem přes rameno, přes druhé rameno Betynčin školní batoh, igelitku s nákupem zařízlou do ruky, z každé strany jedno dítě, jsem si nepřála nic jiného, než být už doma a odhodit ty tašky. I ty děti. A mít ten den za sebou.

Pak jsem zahlédla svůj odraz ve výloze vietnamské večerky. To, co jsem uviděla, se mi vůbec nelíbilo. Panebože, blesklo mi hlavou. Tohle jsi ty. Tohle je tvůj život. Tvůj život se skládá většinou právě z takovýchhle okamžiků. Nechceš ho jenom přežít. Nechceš ho už mít za sebou.

Začala jsem tedy psát blog a testovat různé způsoby, jak být šťastnější každý den. Díky běhání, rannímu vstávání, vaření, čtení básní, pití vína, stlaní postele a mnoha jiným věcem. Občas to fungovalo. Občas ne.

Díky blogu se zrodila moje první knížka - Šťastná kniha. Dodnes děkuju

Romana Přidalová

za to, že mě tenkrát oslovila a dala mi příležitost.

Postupně jsem ale zjistila, že drobné každodenní radosti někdy nestačí k tomu, aby byl člověk šťastnější. Zjistila jsem, že někdy je potřeba udělat i opravdu velké a bolestivé změny. Změnila jsem práci - dvakrát. I jiné věci. Změnila jsem toho v životě tolik, že kdybych to před těmi deseti lety věděla, asi bych se dost vyděsila.

Zhruba před dvěma roky jsem se s blogem rozloučila. Začalo mě znepokojovat, že mě někteří lidé vnímají jako osobu, která “dává návody na štěstí”, a ptají se mě: “A jsi fakt tak šťastná?” Odpověď zní: někdy. A někdy ne. Ale snažím se.

Ale potřeba psát mi zůstala, a tak vznikl Hezčí svět, kniha v pořadí pátá. Už to nejsou žádné “návody”, jak být šťastnější. Je to příběh. Román. Ale i v něm najdete postavy, které se snaží být šťastnější, tak jako kdokoli z nás. Někdy se jim to daří a někdy ne.