Donesl internet...

pokračování... Jak se žilo

Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z maslem

a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu

slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru, a přesto si nepamatuju,

že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval

moju žlutu.

Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak.

Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy!

Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali preventyvně jelenim lujem

a podobnýma cyparnama.

Žižaly zme taku malu rybyčku řezali na poloviny, bo nam ve škole řikali,

že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste! Škoda, že nam neřekli,

že doroste jen ta jedna polovina.

Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili

spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit.

Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka tak,

aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet.

A nam bylo dobře.

Hudlenka