Do nejtajnějších koutů mysli je třeba vyjít nalehko, bez zátěže názorů a předsudků

Poznávání sebe sama se nenaučíte od nikoho, ani od psychoanalytiků, ani od filozofů. To byste se naučili něco o nich, ale ne o sobě. Aby v lidské psýché došlo k proměně, je nutná vnější nezávislost. Není možné záviset na tradici, ani na žádné víře, guruovi či bohovi. Pokud toto pochopíme, čeká nás daleko větší potíž - vnitřní autorita. Tedy autorita omezených osobních zkušeností a nashromážděných názorů, autorita našich znalostí, myšlenek a ideálů. Jak uvádí filozof Krišnamúrti: "V minulosti jsme udělali určité zkušenosti, z nichž jsme si vzali ponaučení, avšak tato autorita včerejška je stejně destruktivní jako každá jiná, stará třeba tisíc let".  Ani této autority není k sebeporozumění potřeba. Jsme živí tvorové, bez přestání a bez odpočinku jsme stále v pohybu. "Kdo se na sebe dívá skrze mrtvý včerejšek, nikdy tomuto živoucímu rytmu, jeho kráse a hodnotě neporozumí."  "Zbavit se autority, vlastní i cizí, znamená zemřít vůči všemu, co bylo, takže mysl je neustále svěží, stále mladá, nevinná, plná nadšení a života. Pouze v takovém rozpoložení má člověk schopnost učit se a dívat. Musí ale být velmi pozorný, uvědomovat si, co se odehrává v nitru, aniž by přitom cokoliv opravoval nebo si nařizoval, co v něm má anebo nemá být. Protože ve chvíli, kdy se začnete opravovat, uvedete na scénu další autoritu - svůj dozor."  

     
"Na cestu do nejtajnějších koutů mysli je třeba vyjít nalehko, bez zátěže názorů, předsudků a závěrů - toho starého harampádí, které jsme posbírali za poslední dva nebo čtyři tisíce let." Zapomeňte, co o sobě víte. Začněte, jako byste nevěděli nic.   Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví Foto: Pixabay