Jedním z největších životních problémů je strach - 5. část

Když jste s něčím bezprostředně konfrontováni, strach neexistuje! Dostaví se až ve chvíli, kdy do hry vstoupí myšlení. Je tedy možné, aby mysl žila zcela v přítomnosti? Protože pouze taková mysl se nebojí. Musíte skutečně porozumět struktuře myšlení, paměti a času - a tímto porozuměním, ale skutečným porozuměním (ne pouze slovy), se ze strachu vymaníte. Potom dokážete myslet, aniž to vyvolá strach.  Myšlenky jsou reakcí paměti, která se rozšiřuje zkušenostmi, dovednostmi, tradicí a časem - a my z tohoto paměťového pozadí reagujeme myšlenkami. Na určitých rovinách je tedy myšlení něco zcela základního. Ale jakmile se myšlení začne promítat ve tvaru "já" coby budoucnost a minulost - a vytvářet požitek a strach - obrovské schopnosti mysli se oslabí a zabydlí se v nás nemohoucnost. 

Proč tedy pořád uvažujeme o budoucnosti a minulosti a reagujeme v takových pojmech, jako je potěšení a bolest, když to vyvolává strach? Nebylo by možné, aby se takové myšlení zastavilo? Protože jinak náš strach nikdy neskončí.    Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví Foto: Pexels