Čemu věříme, to se pro nás stává reálné. Proto je třeba nejdříve uvěřit, že lze dosáhnout toho, po čem sníme. Jakmile uvěříme, začneme v souvislosti s požadovaným záměrem adekvátně myslet, reagovat a chovat se ... jinými slovy se začneme měnit, abychom se naladily na vlnu úspěchu, ve který jsme uvěřily, že ho lze dosáhnout.
Pustit se strachu ze selhání nebo z představy, že bychom mohly (zase) zklamat. Koho? Sebe nebo jde o někoho, o kom ani netušíme, že je stále ve hře?
Často jde o víc, než si skutečně uvědomujeme. Ne, nepíšu to proto, abyste začaly, milé ženy, pátrat po tom, co třeba ani není. I to se ve světě s mnoha informacemi stává. Lidé s nejlepším vědomím přejímají možná východiska řešení, která nejsou ani jejich. Místo toho, aby propouštěli naskládaná přesvědčení někoho jiného, přijímají další ...
Co kdyby ... já vím, kdyby byly malované ryby, ale ... Co kdybyste na nějaký čas byly pouze samy se sebou a naslouchaly hlasu srdce?
Podle čeho byste se rozhodovaly?
Komu byste v tu chvíli chtěly naslouchat?
Kdo si myslíte, že má pravdu?
Toto není apel, toto není rada, abyste se vzdaly diskuzí s ostatními. Ba naopak, drahé přítelkyně! Je to doporučení, jak se začít plně podporovat bez závislosti na reakci vnějšího světa. Plně se asociovat v autentickém Já. Umět se podpořit a nalézt řešení, které je Vaše! A současně se zapojit do zdravých diskuzí s ostatními, jejichž názory a rady budou přínosem, nikoli další zátěží. Jde o to vycítit ten správný moment: Co je moje a co je Tvoje.
Naslouchat si je kolikrát odvážným krokem následovat svoje sny a žít svůj vlastní život tak, jak bylo dávno předurčeno.
Osud? Možná. Intuice nás nevede kolikrát pohodlnou cestou, ani nezaručí 100% jistotu ... tu si musíme vytvořit samy uvnitř sebe tím, že uvěříme cestě, kam jsme intuitivně vedené. Dobrá zpráva je, že jedna jistota tady je, důvěřovat intuici je vždy bezpečné.
*heart**heart**heart*
Veronika
-scaled-e1777480317930.jpg)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...