Příběh o dívce, která lhala pravdu

„Není pravda, že by Evelyn lhala. Ale není ani pravda, že by Evelyn říkala vždy pravdu. Evelyn byla velice svérázné děvče, to je bezesporu pravda. Užívala si života tak, jak přicházel, a plnými doušky ve společnosti hltala privilegia, která zpravidla dáváme bez boje jen blondýnám. Něco na ní prostě bylo. Věděli to kluci v jejím okolí a věděli to později i muži v jejím okolí. Dokonce to věděli i muži, kteří v jejím okolí přímo nebyli, ale přáli si v něm být.“

Úklid po všech stránkách

Posledních pár týdnů mám nostalgickou, takovou tu nasrávací nostalgickou. Proč mi dříve bylo líto nějaké věci pálit a vyhazovat? A tak mě to teď popadlo. Jestli jsem někdy dělala grunt, tak to, co vyletělo komínem za poslední měsíc, to mi pomyslně vymazalo z archivu více než půlku života. A tohle byl jeden z příběhů, který na mě kouknul. Dostala jsem ho od kolegy, později velice dobrého kamaráda, který si se mnou užil osobní i pracovní propady i znovu vstání, dny nadšení i úplného zoufalství. Přesto jsem mu vždycky říkala, ať vydrží a maká, protože to prostě jednou všechno bude! Nejednou jsem ho dohnala k šílenství. Jak tak člověk stárne a začíná lépe chápat, co je to sebereflexe, uvědomuji si, že asi nebyl jediný, kdo z mého tempa a entusiasmu šílel. Pozor, mluvím jenom o mužích. Mám totiž pocit, že ženy se mnou ve většině případů vydrží mnohem více! „Nebylo mnoho mužů, kterým by dovolila, aby ji poznali tak zblízka. Nevědomky, ač pečlivě, si udržovala svůj okruh ctitelů, skoro milenců a čekatelů, aniž by kdo z nich kdy věděl, ve které frontě vlastně stojí. Johan byl svým způsobem její blízký přítel, občas pro ni pracoval a s některými večírky jí pomáhal. Když Evelyn pozvala dvacet lidí, přišlo jich zpravidla sedm. Ale ona už když je zvala, viděla, jak přicházejí všichni, jak s sebou berou své další přátele a jak je tenhle mejdan větší a větší, než by si kdo pomyslel. A tak říkala, že jich přijde aspoň padesát. Johan byl požádán, aby se postaral o občerstvení pro padesát lidí. Vydělil si to dvěma a připravil se na pětadvacet. A to je na sedm lidí až moc. Později už mu bývalo líto, kolik práce a jídla přijde vniveč, a tak začal dělit třemi. Evelyn si toho časem všimla, a tak mu pro jistotu říkávala dvojnásobný počet, než co spatřila ve svých viděních.“

Nebojte se velkých snů

A tak to pokračovalo dál… já snila, on se naštval a začal to balit. Tak jsem začala makat ještě víc, protože jsem věděla, že tohle dotáhnu! Tenkrát to byla výzva v podobě investora do Testuj.to. Bylo jasné, že bez IT to nezvládnu, a tak jsem se snažila pochopit, co a jak je třeba programovat a jak by to mohlo pokračovat. Makalo se dál, ale už na dálku, tak trošku neosobně.

„Nejvíc se jí stýskalo po samotných začátcích s Johanem, kdy seděli jen tak sami dva a nahlas si plánovali obrovské večírky, aniž by kohokoliv kamkoliv druhý den pozvali. Tyhle večírky byly vlastně nejúžasnější a ty by Evelyn chtěla zpátky. A Johan jí je vzal, to proto na něj byla tak naštvaná. Johan zatím pobýval na venkově. Býval často sám, občas někoho pozval. Když pozval sedm lidí, zpravidla jich přijelo sedm. Johan byl spokojený sám se sebou. Občas si v duchu vzpomněl na bláznivou Evelyn a představoval si, jaké by to asi bylo, kdyby tuhle sešlost pořádala ona. Byl při zemi, rozumný a praktický. Alespoň se tak sám viděl.“

Vždy ve správný čas

Pamatuji si, jak jsme si dali termín sehnat investora a rozjet to ve velkém na 1. 5. 2019. Dopadlo to. Sice o 16 měsíců později, než jsem plánovala, ale byla to rovnou Heureka Group. Žádný fond, žádný malý akcionář, ale rovnou velký parťák! A tak, po těch “pár” měsících, přijel i on, abychom to společně s celým týmem oslavili. Tehdy byl fakt upřímný, potvrdil, jak moc jsem náročná a že mě prostě už nedával. „Čekal, že se urazí, když v tom jí zazvonil telefon. Nechala ho vyzvánět. Pomalu se blížil večer a přicházeli k nim hosté, které nikdo nepozval, jejich přátelé a přátelé jejich přátel. A tehdy si Johan uvědomil, že nic z toho by se nestalo, kdyby Evelyn nebyla, jaká byla, že bez jejích snů by tu teď nestál ani on, ani těch osmaosmdesát dalších lidí. A že vlastně Evelyn nelhala – to všechno, co si vysnila, se nakonec stalo. Jen se to stalo jindy, jinde a jinak.“

Tak to je jeden z příběhů, který mi připomněl, že to se mnou mají někdy ti mí (asi nejenom) kluci těžké. Naštěstí už nejsem tolik umanutá a vše, co jsem si předsevzala, se postupně děje. Jen odškrtávám a nepřidávám další výzvy. Pokud se tedy za výzvu nepovažuje cesta kolem světa s celou mojí familií... Zdroj: Eva Čejková Foto: Unsplash