Obdivuji, co rodiče za svůj život vybudovali, říká Jana Slováková, která s bratrem dále rozvíjí rodinný podnik

Tatínek Jany Slovákové založil počátkem 90. let malou konstrukční kancelář, ze které se postupem času stala firma na výrobu jednoúčelových a polygrafických strojů respektovaná i na světových trzích. KOMFI nyní úspěšně vede Jana, jakožto PR manažerka, se svým bratrem v pozici generálního ředitele. Jaké to je přebírat rodinný podnik s třicetiletou tradicí? Nejen o tom se dočtete v rozhovoru.

Jak dlouho podniká Vaše rodina a jak dlouho jste ve vedení společnosti Vy?

Firma funguje od roku 1992, kdy u jejího zrodu stáli moji rodiče. Stejně jako spousta ostatních rodinných firem, které po revoluci vznikly, máme za sebou více než 30 let působení. Já s bratrem jsme do rodinného podniku nastoupili hned po studiích, v roce 2003. Vedení firmy jsme od táty začali postupně přebírat v roce 2020, což zrovna s vypuknutím pandemie Covid nebylo nejsnazší.

Firmu vedete společně s Vaším bratrem, jak máte rozdělené role a funkce?

Petr (bratr), jakožto technik, byl směrován k tomu, aby naši strojírenskou firmu vedl on. Po celou dobu svého působení ve firmě v oddělení elektrokonstrukce byl zapojen do vývoje strojů a k těm technickým oborům má velmi blízko. Já studovala management a marketing, což je pro změnu moje parketa, proto se věnuji obchodu a marketingu, baví mě komunikace s lidmi, ráda reprezentuji firmu navenek.

Byli Vám Vaši rodiče vždy vzorem, nejen v soukromém, ale i pracovním životě? Jak vnímáte jejich spolupráci při budování společnosti?

Obdivuji, co rodiče za svůj život vybudovali a jak to všechno zvládali. Když firmu zakládali, byla jsem zrovna v pubertě, takže jsem se (asi přirozeně v tomto životním období) v jejich rolích nezhlížela. Po vysokoškolských studiích už jsem vše viděla v jiném světle. Oba věnovali firmě obrovské úsilí a spoustu času a byla jsem pyšná na to, kam to dotáhli. Zároveň jsem si postupem času a zejména s příchodem dětí a také kvůli nepříjemné zdravotní přestávce uvědomovala, že některé věci chci v životě dělat jinak.

Proběhlo u vás předání firmy bez problémů? Připravovali vás na to rodiče?

Tohle je otázka spíš na bratra, protože vedení firmy přebíral od táty hlavně on. Pro mě se toho moc nezměnilo, kromě mateřské přestávky jsem prakticky dělala pořád totéž. Absence přípravy na předání však byla znát, byli jsme spíše „hozeni do vody". Navíc jsme oba s bratrem do firmy nastoupili hned po studiích, takže nemáme ani zkušenosti z jiné praxe. Na druhou stranu, firemní prostředí jsme znali dobře, oba jsme tou dobou v rodinném podniku pracovali už 17 let.

Kde jste sbírala zkušenosti? Měla jste šanci poznat, jak to chodí u konkurence?

Zkušenosti se dají získávat denně na každém kroku. Je třeba se dobře dívat a vnímat, co se kolem vás děje. U konkurence jsem nijak nečerpala. Nejvíce zkušeností jsem sbírala z kontaktu se zákazníky a našimi spolupracujícími partnery. V posledních pár letech sdílíme podnikatelské zkušenosti také s několika místními rodinnými firmami z Lanškrouna. Žijeme na malém městě, všichni se tu známe, a ačkoliv působíme ve zcela jiném oboru, bojujeme s podobnými problémy. Tak proč si prošlapávat každý svou cestičku, když můžeme spojit síly a ušetřit spoustu času a vyhnout se přešlapům? Tato setkávání jsou pro mě velmi inspirativní.

Jaké jsou podle Vás největší překážky a výzvy v podnikání?

Obecně nechápu přehnanou byrokracii, která dokáže podnikání neskutečně komplikovat. Výzvy nám neustále přináší měnící se doba, nové technologie, nové potřeby zákazníků, nová generace zaměstnanců. Musíme se rychle přizpůsobovat a jít dál.

Jak se dá skloubit vedení firmy a mateřství?

Někdy dost těžko. Já jsem naštěstí v době mé mateřské nebyla v náročné vedoucí pozici, takže když byly mé děti malé, zvládala jsem se věnovat jim a při tom vykonávat svou práci. Dnes už je to složitější, obě mé děti přicházejí do puberty, má role ve firmě se také posunula a vyžaduje větší osobní nasazení. Dost s dětmi o všem mluvím, aby pochopily, proč někdy práci věnuji i svůj volný čas doma. Snažím se to vyrovnávat časem věnovaným pouze jim a jejich zálibám, snažím se dodržet to, co slíbím.

Jaké máte osobní a profesní přání, touhy?

Osobně si přeju vychovat mé děti tak, aby k sobě měly blíž, než jsem měla já s bráchou. Z toho profesního pohledu bych si přála, abychom rodiče v tom, jak vedeme firmu, nezklamali.

Chtěla byste předat firmu dětem? Jaký je Váš názor na nástupnictví?

Jen pokud budou ony samy chtít. Nástupnictví moc fandím, ale nepřála bych si, aby byly mé děti ve firmě jen proto, že se to od nich očekává.

  Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (www.amsp.cz) Foto: se souhlasem Jany Slovákové