Příběh od státního úředníka ke podnikatelce
Martina Jiříková pracovala téměř 20 let v celní správě, ve výkonu služby na státní hranici i na vnitrozemských celních úřadech, dlouho také na manažerských pozicích. Pak ji potkal téměř učebnicový přiklad syndromu vyhoření. Od té chvíle vše směřovalo k samostatnému podnikání, kterému se věnuje dnes – dopřává lidem odborné vzdělání. „Učím lidi najít krásu, smysl a potřebnost ve clech a daních, což je sousto,“ popisuje své podnikání se smíchem Martina.
„I po odchodu ze zaměstnaní se na mě z firem obraceli se žádostmi o pomoc. A když se mě jednou jeden podnikatel při řešení poměrně prekérní daňové situace v údivu zeptal „proč se tím neživíte?“, hluboce jsem se zamyslela a řekla si totéž „proč se tím vlastně neživím?“ Pak stačilo jen skočit na živnostenský úřad a začít. Tak jednoduché to bylo,“ popisuje Martina Jiříková své začátky.
V rozjezdu podnikání jí přitom pomohli hlavně přátelé svou podporou a upřímností. „Mám štěstí, protože mám kolem sebe lidi, kteří mě vidí reálně - ví, co umím, a nemažou mi med kolem huby. Znám hodně naprosto nereálných podnikatelských záměrů, které nekritické okolí v začátku přiživuje a pak dlouhodobě dotuje. Od nápadu k rozjezdu, usazení se na trhu a dlouhodobému úspěchu je cesta dlouhá. A úspěchem myslím zisk, protože podnikáme za účelem dosažení zisku a nikoliv kvůli poplácávání po ramenu nebo zvedání sebevědomí. A zisku dosáhneme, když si dovedeme správně vybrat nejbližší spolupracovníky a určit cenu výrobku nebo služby, kterou nabízíme. Tím oceníme nejen sebe samu, ale také svůj čas, což je nejdražší komodita na světě,“ popisuje Martina Jiříková.
Dnes, kdy může porovnávat, vidí Martina Jiříková rozdíl mezi podnikáním a zaměstnáním celkem jasně. „Zaměstnanec je pasivní, podnikatel aktivní. Zaměstnanec poslouchá, podnikatel přebírá odpovědnost. Zaměstnanec dělí život na práci a koníčky. Podnikatel má jednoho mega koně, který jej dokonale vcucne. Zaměstnanec rozlišuje pracovní dobu a přesčasy, podnikateli tyto dva pojmy splývají,“ popisuje podnikatelka, která má dnes ve svém vzdělávacím programu stovky spokojených studentů a za svůj největší úspěch považuje to, že se jí podařilo přejít na „druhý břeh“. „Přece jen jsem 20 let byla loajálním státním úředníkem, což mnozí vnímali jako nepřekročitelný handicap na cestě k samostatnému podnikání a úspěchu,“ dodává k tomu Jiříková.
Za klíč k úspěchu v podnikání přitom považuje schopnost delegovat povinnosti. „Mám pocit, že spousta malých podnikatelů podléhá mylné představě, že zvládnou jak vyrábět, tak prodávat, fakturovat, účtovat a ještě se propagovat. Zamotají se tak do osidel internet marketingu, všelijakých aplikací, sledování lajků a počtu přátel. Podnikání tak změní v povinnou hru „lajkuje celá rodina“. Jenže od „to se mi líbí“ k „to koupím“ je někdy milión světelných let. Snažím se podobné chyby nedělat a to, co neumím vůbec nebo jen malinko, přenechat odborníkům. Takže se úplně přirozeně spojuji s jinými špičkami nejen ve svém oboru (bez vynikajících lektorů bych svou agenturu mohla zavřít), ale také právě třeba v marketingu, grafice, účetnictví apod. Nechci rozmělnit to, co fakt dobře umím, v milion povinností, které musím,“ zdůrazňuje podnikatelka.
Martina má spoustu cílů a její agentura se stále rozrůstá, největší radost jí však dělají spokojení klienti. „Moje agentura se jmenuje IDEA, takže sen, ideu, myšlenku mám už v názvu. A vlastně se mi už splnil. Dokážu údajně převyprávět paragrafy do pohádky. Když mi to jedna úspěšná absolventka rekvalifikačního kurzu napsala, zamáčkla jsem slzu. A nepřeji si nic jiného, než aby mi tato schopnost zůstala co nejdéle. Dostávat podobné maily je totiž silně návykové,“ uzavírá podnikatelka.
Zdroj foto:Pixabay.com
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...