Kromě konzultací, při kterých s klienty hledá příčinu jejich problémů a následnou cestu ven, dělá Terezie Schliková i terapie koněm. Koně jsou dokonalým zrcadlem nás samých. Dodávají důvěru v sebe sama, v život, v přirozený běh věcí. Má sama vyzkoušeno, že za chvíli strávenou s koněm se o sobě dozvíte tolik, jako mnohdy ne za měsíce nebo roky. Mezi její další profese patří psaní. Píše horoskopy a vyšla jí knížka Andělské pohádky nejen pro děti. Terezie Schliková nesnáší přetvářku. Při jejich sezeních nečekejte, že vám bude říkat, co chcete slyšet. Řekne vám jen to, co slyšet máte. A co má ráda? Svoje děti, vůni čerstvě posekaný trávy, chvíle s jejím koněm, off- roadovou trať, když nemusí ráno brzo vstávat a dalších asi milion věcí.
Seznamte se…
Vzpomenete si, kdy se vám poprvé zrodila v hlavě myšlenka, že koně mohou pomáhat?
Bylo to zhruba před sedmi lety, když jsem se rozváděla. Nebylo to jednoduchý období a vždycky, když už jsem měla pocit, že to nedám, šla jsem na pastvinu ke koním. A tam jsem to všechno pustila. Brečela jsem a říkala jim, co se děje. Oni si kolem mě vždycky stoupli a byli. Prostě jen byli. A měli obrovský pochopení a ohromnej soucit. Strašně moc mi to pomohlo. A to bylo taky asi poprvý, co jsem to začala nějak vnímat.Jakou roli hrají koně ve vašem životě?
Mystickou. Neberu je jako zvířata, ale jako bytosti. Fascinuje mě jejich moudrost a to, co nám předávají. Kůň je vesmírnej tvor. Něco jako delfín. Jsem přesvědčená o tom, že ví naprosto všechno. Asi to nedokážu úplně popsat. Je to taková nevyčerpatelná studna moudrosti s obrovskou hloubkou.Kdy jste si pořídila prvního koně?
Bude to deset let, co jsme spolu. Ten čas hrozně letí…
Kolik dnes máte koní?
Stále toho jednoho. Je to český teplokrevník a jmenuje se Tarif.Kdy vám poprvé došlo, že koňské duše jsou hlubší, než se může zdát?
Už když jsem byla malá. Teď s odstupem času mi přijde, že jsem to snad věděla vždycky. Jakmile byl někde kůň, byla jsem tam i já. A nebylo to o ježdění. Bylo to o jejich přítomnosti. O tom s nima být. Vlastně to mám tak do teď.Jak vypadá první setkání člověka, který k vám přijde na terapii a poprvé se setká s koněm?
To je různý. Každej na koně reaguje jinak. Navíc Tarif je obrovskej! Je to fakt velkej a majestátní kůň, což ho trochu předurčuje k tomu, že budí respekt, i když je neskutečně hodnej a milej.Pro koho je terapie koněm ideální?
Pro každýho, kdo se sebou chce něco dělat, kdo se chce pohnout, něco pochopit, kdo něčemu ve svym životě nerozumí. A nejideálnější je pro toho, kdo se pro ni sám rozhodne.Jak samotná terapie probíhá?
Představím je. Vždycky. Tím začínáme. A pak se ptám, co má ten člověk za problém, proč přišel. Potřebuju najít příčinu jeho problému, pojmenovat ji, ujistit se, že i ten člověk to tak cítí a dává mu to smysl. Pak přijde na řadu Tarif. Ukážu dotyčnému, co a jak má s koněm dělat, vysvětlím základní principy. A pak už to jede, kůň na tu osobu buď reaguje nebo taky ne. Já tlumočím, co se děje, co té osobě kůň svým chováním ukazuje a co má ten člověk udělat jinak, aby to fungovalo. Terapie koněm je v podstatě okamžité zrcadlení vás samých. Kůň ihned ukáže, co a jak děláte blbě, proč se nemůžete posunout a nejlepší na tom je, že vám i ukáže, co u sebe musíte změnit, aby to všechno hezky fungovalo.
Musím umět jezdit na koni, abych se jí mohla zúčastnit?
Vůbec ne! Při terapii koněm se na koni nejezdí. Pracuje se v kruhové ohradě ze země. O koních nemusíte vědět vůbec nic a přesto se můžete terapie zúčastnit.Co jsou podle vás největší benefity terapie koněm?
To, že hned vidíte, jak to máte. Okamžitě. A následně to, že hned vzápětí dostanete radu, řešení. Je to hodně o prožitku. To, co v té ohradě probíhá, je asi nepřenosný. To souznění mezi koněm a člověkem se nedá popsat. Na začátku je to vždycky zmatený, když ten člověk dělá neustále jednu a tu samou chybu. Ale když to pak změní, dojde mu to a udělá něco jinak, reakce je okamžitá a najednou to všechno tak hezky plyne, všechno do sebe zapadá a já tam jenom stojim a pokaždý nechápu, jak to “zvíře” přesně ví, co má kdy a jak udělat abych to pochopila já i ten, kdo tam s nim zrovna stojí.Jak se na terapii pomocí koní dívá hlavní proud medicíny?
To vůbec netuším. Ale asi podobně jako na všechny “alternativní” směry :-) Ještě tak hipoterapii, tu asi bere, ale tohle? Víte jak to je :-)Jací koně jsou vhodní pro terapii? Hodí se na ní úplně všechny koně?
V podstatě ano. Ale vzhledem k tomu, že se pracuje s lidmi, kteří mnohdy stojí před koněm poprvé nebo nemají tolik zkušeností, bylo by asi fajn, aby ten kůň měl klidnou povahu, nebyl agresivní a byl prostě hodnej k lidem.
Potřebuje kůň vhodný pro léčbu nějaký speciální výcvik?
Základem terapie je přirozená komunikace s koněm. Používám Parelliho hry a metodu Obě oči. Takže ano, bylo by fajn, aby ten kůň věděl, o co jde. Na druhou stranu, každá práce s koněm je práce hlavně o vás. Takže tím “výcvikem” procházíte spolu a oba jste zároveň učiteli i žáky.Jak přesně kůň může člověka „léčit“?
Přesně nevím, ale podle mě je to tou jejich energií. Tím, co z nich sálá, co vyzařujou a jak se na nás dívají. Všimněte si někdy koňských očí. Je v nich všechno. Jakmile jste v přítomnosti koní, začnete vnímat svět úplně jinak. Najednou je všechno jasný, samozřejmý a vzácný. Najednou víte, že máte všechno, co k životu potřebujete. A tím vším jste vy a všechno to, co bereme tak strašně automaticky - voda, tráva, vzduch. Prostě život.Jsou výkony při terapii pro koně náročné?
Ne. Tarifa to baví. Sám mě to naučil. Rozhodně to pro něj není tak náročný jako jízda pod sedlem, ať už v terénu nebo na jízdárně. Tohle tak hezky plyne, v klidu, žádnej stres. Na konci je vždycky to uvolnění, kdy si kůň oddychne, že člověk něco pochopil a člověk je rád, že to zvládnul. Oba jsou spokojení, protože odvedli dobrou práci. Je to takový osvobozující.
Vedete k lásce ke koním i své děti?
Nemusím, oni je rádi mají. Naštěstí. Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, znáte nějaký dítě, kterýmu se nelíbí kůň?Jak vy osobně ráda relaxujete?
Sednu si a čumim. Jen tak, do zahrady, do přírody, do zelenýho. Ta moje zahrada mě prostě uklidňuje. Vždycky mě u toho dojde spousta věcí. A když jsem ještě měla koně na pastvině za barákem, vždycky jsem si ho vzala na zahradu, seděla jsem na zemi, dívala jsem se, jak se pase, poslouchala to jeho chroupání a pozorovala děti, jak kolem něj běhají. To bylo tak uklidňující a taky to byl přesně jeden z těch okamžiků, kdy ti dojde, o čem ten život doopravdy je. Jakou knihu máte zrovna rozečtenou na nočním stolku?Právě čtu úžasnou knížku První dotek od Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové. Podtitul má Styk s nekonečnem, což už samo o sobě lecos vypovídá. Po dlouhý době je to věc, která mě opravdu chytla. Nejen tím, že se hezky čte, ale především obsahem. Jarda je sám o sobě ztělesněná moudrost a tahle kniha je toho důkazem. Měl by si ji přečíst každý, obzvlášť v týhle době. Je o dětech. O jejich příchodu na tenhle svět, o tom, jak je strašně důležitý, aby se jich při porodu dotkl jako první rodič a ne lékař, protože lékař je systém. Není to žádná propaganda domácích porodů. Nikomu není nic vnucováno, to se mi líbí. Jen je tam moc hezky vysvětleno, co vlastně nevědomě děláme a jaké to má důsledky. Podstatná část je věnována také škole, a právě tato pasáž mi přijde, zejména teď, velmi důležitá a zajímavá. Doporučila bych tu knížku každýmu, jako takovou „povinnou četbu“. Ať už máte děti nebo ne, přečtěte si to, lecos vám dojde, hodně věcí si ujasníte a co je pro mě důležitý, dejchá z toho na mě svoboda. Ta svoboda, kterou si dobrovolně necháváme brát a bereme ji i těm dětem, aniž bysme si to uvědomovali. A navíc, i my jsme byli dětmi. Takže je to vlastně i o nás. A pro mě i o tom, že tu „mrtvolu minulosti“, jak píše Jarda, s sebou fakt tahat nemusíme a změnu můžeme udělat jakokoliv a kdykoliv.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...