Katarína a Michaela: Měníme český (ne)vkus

Seznamte se s grafickými designérkami, které se podílejí i na projektu ŽENY s.r.o.

ŽENY s.r.o. pro vás chystají řadu novinek. Jednou z nich, kterou brzy představíme, budou mít na svědomí Katarína Paurová a Michaela Thomas, zakladatelky grafického studia Butterflies & Hurricanes.

Víte, co to znamená, když se řekne motýlí efekt nebo efekt motýlích křídel? Jde o to, že i nepatrný záchvěv vzduchu způsobený dnes zamáváním motýlích křídel v džungli může zítra způsobit na druhé straně zeměkoule hurikán. Tato myšlenka a písnička na stejné téma, kterou obě milují, stála u zrodu názvu pro grafické studio Kataríny a Michaely, které si daly v českých podmínkách poměrně nelehký úkol, totiž vymýtit všudypřítomný český (ne)vkus a dodat Čechům, nejen co se grafického designu týká, trochu odvahy ke změnám. Katarína a Michaela se potkaly před devatenácti lety coby kolegyně v reklamní agentuře. Zatímco Katarína byla zaměstnanecká stálice, Michaela tak dlouho toužila po vlastní firmě, až jednu založila, aby po pár letech skončila bez firmy a prakticky na mizině. „Byla jsem nezkušená a příliš důvěřivá vůči svým společníkům. Věřila jsem jim dokonce natolik, že jsem nechtěla ani přístup k firemnímu bankovnímu účtu. Nikdy by mě nenapadlo, že moje bývalá společnice mou důvěřivost zneužije a firmu mi v podstatě před očima ukradne,“ vypráví Michaela o svém zklamání z prvního podnikání. Kde by se jiní sesypali, nechali firmu plavat a se skloněnou hlavou se vrátili zpátky na zaměstnaneckou židli, udělala Michaela pravý opak a založila víceméně totožné grafické studio podruhé. „Byla to výzva a já chtěla dokázat, že žádná katastrofa mě od mého snu neodradí,“ vypráví. Tentokrát se obklopila lidmi, které nejen že dobře zná, ale kteří sdílí podobné životní hodnoty jako ona sama, což je pro podnikání podle ní naprosto zásadní. Katarínu přemlouvala k odchodu z dobře zavedené firmy skoro dva roky. Nakonec se však povedlo a Butteflies&Hurricanes byly na světě.

Když chcete, jde všechno

Jedním z důvodů, proč Katarína na Míšinu nabídku nakonec kývla, bylo i to, že plánovala rodinu a spolupráce s kamarádkou ve vlastní firmě se s mateřstvím zdála slučitelná lépe a jednodušeji než poloviční pracovní úvazek v nadnárodní společnosti. Děti mají obě, Katarína jedno dvanáctiměsíční, Míša pak dokonce tři ve věku jeden rok, tři a pět. „Kloubím, protože chci. Někdy je to náročné a dokonce víc psychicky než časově. Syn je zrovna ve věku, kdy vidí, že odcházím, uvědomuje si, co se děje a dává najevo, že by chtěl, abych zůstala s ním doma,“ říká Katka. Míša s prvním dítětem pracovala do devíti měsíců z domácí kanceláře, fungovala však trochu jinak, než je obvykle zvykem. „Nedovedu si představit soustředit se na kreativní práci mezi vařením oběda a staráním se o dítě. Fungovali jsme tak, že paní přišla k nám domů, já se zavřela do jiné místnosti a tam jsem pracovala,“ říká. Dobrá pomocnice a přesvědčení, že všechno se dá zvládnout, jsou podle Míši základní předpoklady, aby při kloubení práce a mateřství zásadně netrpělo jedno ani druhé. „Ústupky samozřejmě musí být, sto procent na obě strany dávat nelze. Ale když si věříte, že to zvládnout jde, pak to opravdu jde,“ říká.

Jak vzniká grafika?

Katarína s Míšou spolu pracují čtyři roky. Zatímco Katarína komunikuje s klienty o nápadech a rozpočtech, Míša má na starosti hlavně kreativní část. „Rozdílné názory pochopitelně máme, nikdy to ale není boj kdo s koho a zatím jsme se vždycky dokázaly domluvit,“ říkají. Z jejich dosavadní práce nejspíš znáte hlavně obaly z lahví Kofoly, s touto značkou spolupracují už řadu let. Vytvořit brand (logo a jiné prvky grafické komunikace) určité značce trvá podle Katky a Míši několik týdnů až měsíců. Obnáší to hlavně hodně vyptávání a v grafickém designu je rovněž notná dávka psychologie. „Těžko můžete udělat dobrý návrh pro člověka, který neví, co vlastně chce,“ říká Katka, proč se většina práce odehrává spíš než na papíře nebo počítači v zasedací místnosti u kulatého stolu. Že by pak posléze neměly nápad, co konkrétně vytvořit, se jim prakticky nestává. „Mozek je sval. A čím déle ho používám, tím silnější mám pocit, že grafický design je vlastně řemeslo. Jen má pokaždé trochu jinou náplň práce,“ říká Míša a dodává, že pro práci mají ve firmě stanovená jasná pravidla. Nikdy nepracují pro značky, které diskriminují, chovají se bezohledně a nešetrně ke zdraví lidí nebo přírodě. „S takovým přístupem sice nevyděláme jmění, ale můžeme mít aspoň dobrý pocit,“ shodují se. A vy se těšte, co Katarína s Míšou vymyslely pro ŽENY s.r.o.

Zdroj: JanaLeBlanc