Jozefína Růžičková: Z korporace k navlékání korálků

Seznamte se s další podnikavou ženou, jejíž výrobky si můžete objednat z našeho Katalogu.

Jak se Jozefína stala úspěšnou šperkařkou

Deset let práce pro nadnárodní firmu vyměnila po mateřské za navlékání korálků a práci s kameny. „Korálky? Tak ty jsem milovala od dětství. Fascinovaly mě dokonalým tvarem, barvami a pořád jsem přemýšlela, jak je možné v tak malém předmětu udělat dírku. Když mi byly asi tři roky, strčila jsem si jednu větší korálu do nosu. Pomohla až návštěva lékaře, který ji vyndal,“ začíná Jozefína své vyprávění dnes už úsměvnou vzpomínkou na dětství. S kameny to bylo podobně, odmalička si je vozidla z dovolených jako suvenýry. Že by jí ale tyhle drobné předměty jednou kromě radosti mohly přinést i peníze, o tom tenkrát neměla ani tušení. Ve škole byla premiantka, které šla hlavně matematika a chemie, a přestože chvíli uvažovala o studiu farmacie, nakonec vyhrál mezinárodní obchod. „Sama sebe jsem nikdy nepovažovala za umělecky založeného a kreativního člověka. Jsem spíš racionální, uspokojuje mě, když něco dotáhnu do konce,“ vysvětluje, proč po studiu zakotvila v marketingu velké nadnárodní firmy. „Práce mě bavila, ale ačkoliv v kanceláři jsem byla od ráda do noci a k práci jsem se často dostala až večer po všech schůzkách a poradách. Domů jsem se chodila pouze vyspat a ráno znovu stejný koloběh,“ vypráví a dodává: „Narození dítěte pro mě po deseti letech v tomto prostředí představovalo opravdu žádoucí přestávku. Opravdu jsem se těšila, až si odpočinu a vyčistím hlavu.“ Vánoční dárek ruční výroby Na mateřskou odešla Jozefína před šesti lety, kdy se navíc přestěhovala z Prahy na Šumavu. „Manžel je ze Šumavy a vždy tady bydlel. Zatímco spousta párů dnes spolu žije mnoho let před svatbou, my jsme ještě dva roky po svatbě bydleli odděleně a začali spolu žít vlastně až těsně před narozením našeho prvního syna. Jelikož jsme oba dost výrazné typy, ze začátku jsme hlavně obrušovali hrany. Zřejmě úspěšně, dnes už máme děti dvě,“ směje se. Přestěhováním a následným mateřstvím se pro Jozefínu leccos změnilo. Se svým zaměstnavatelem sice zůstala v kontaktu a hned, když bylo synovi asi půl roku, začala z domova pracovat na několika málo projektech. Na těch se podílí dosud, zároveň však chtěla dělat něco smysluplnějšího než sedět v kanceláři a vymýšlet prezentace, tabulky, marketingové kampaně a hlavně, chtěla u toho mít čas na rodinu. Když spočítala dojíždění do Prahy a hodiny prosezené v kanceláři se vším pozitivním i negativním, co k tomu patří, rozhodla se do hlavního města už nevrátit. Tím spíš, když brzy měla přijít na to, že chybějící peníze za plný úvazek si dokáže vydělat i jinak a mnohem radostněji než s očima upřenýma do obrazovky počítače. Ano, není jich ani zdaleka tolik, jako vídávala na účtu před narozením dětí, to ale Jozefíně nevadí. K výrobě šperků se dostala náhodou. „O Vánocích před několika lety jsem si nakoupila pár kamínků a vyrobila dárky pro všechny příbuzné v rodině. Zjistila jsem, že se jim líbily, a hlavně že mě to hrozně bavilo. Začala jsem přikupovat další kameny, nářadí, drátky, na internetu jsem shlédla video návody se základními postupy, jak věci vyrobit. Chytilo mě to tak, že už se toho nechci vzdát,“ říká. Kameny k vám mluví, stačí je poslouchat Pro nákup kamenů z celého světa využila Jozefína zkušeností ze zahraničního obchodu. Přestože šperky jsou výdělečné, rodinu by z nich zatím neuživila, a tak částečně zůstala u práce na dálku pro svou původní firmu. Nejjednodušší náušnice Jozefíně trvají vyrobit deset až patnáct minut, ovšem dlouhé náramky, u kterých se pracuje se sedmi metry nitě, vezmou až hodiny času. „Mám ráda, když věci vycházejí na první pokus. Ale šperky mě naučily být trpělivá. Když jsem s některými technikami začínala, na pár měsíců jsem musela kleště a drátky dokonce odložit, protože už jsem byla zoufalá, že věci nevypadaly, jak jsem si představovala. Nechala jsem to pár týdnů až měsíců uzrát a najednou to šlo,“ říká Jozefína směrem ke všem ženám, které mají tendenci zkusit něco podobného. Kromě kreativity, kdy výsledný produkt závisí čistě na její fantazii a šikovnosti, Jozefína na své práci oceňuje i možnost plánovat si čas přesně tak, jak se jí líbí. „I když není snadné něco tvořit, když mi obě děti sedí v dílně a chtějí také nějaké korálky navlékat,“ usmívá se a dodává: „Když má člověk malé děti, má i jiné priority než za krátkou dobu vydělat hrozně moc peněz. Zároveň mám luxus toho, že na rodinný rozpočet nejsem sama, takže si mohu dovolit dělat, co mě baví.“ Své šperky prodává Jozefína přes  tři online obchody včetně jednoho ve Spojených státech, účastní se také kreativních trhů typu Dyzajn Market a jiných. Vlastní obchod zatím z časových důvodů nechce. Nové kousky, technologie, trvanlivost nití a další testuje na sobě, to pak náramky nesundává ani do sprchy. A co by vám poradila, pokud si chcete vybrat šperk z její tvorby, jen nevíte jaký? „Vždycky říkám, že člověk by si měl vzít, co ho oslovilo jako první. Nerozmýšlet a nebýt zbytečně racionální. Buď vás kámen osloví, nebo ne. Občas s trochou nadsázky říkám, že je to spíš kámen, který si vás vybere, ale ono to tak třeba vážně bude,“ uzavírá.