Záchrana světa se nekoná
Anna vystudovala advokacii se zaměřením na lidská práva a toužila zachránit svět. Časem však pochopila, že jako advokátka toho nedosáhne. Nejprve pomáhala uprchlíkům, posléze se zaměřila na rodinné právo s mezinárodními prvky. Dokonce na toto téma psala nejrůznější články a její pracovní den míval až 16 hodin. Šlo to do chvíle, než se rozhodla založit s manželem rodinu. „Jít na mateřskou bylo prakticky nemožné, protože má klientela je natolik specifická, že jsem nemohla klienty jen tak předat. Navíc se spousta případů táhne roky,“ upřesňuje Anna důvod, proč i po těžkém porodu naskočila ihned zpět do práce. „Jedna paní soudkyně mi řekla, že ona šla také týden po porodu do práce, tak to zvládnu i já.“
Když už tělo nemůže, dá to jasně najevo
No, nezvládla. Asi dva roky sice nějak fungovala doma i v práci, až tělo řeklo dost. Důvodem bylo i to, že téměř nespala. Dcerka se narodila s těžkým ABKM, tedy silnou alergií na bílkovinu kravského mléka a stále plakala. „Snažila jsem se najít cestu, jak ji uzdravit a s lékaři jsme vymysleli systém, který by mohl pomoci, aby se s alergií vypořádala. Začala jsem pěstovat všechno možné a vařila jí z toho příkrmy. Po roce lékaři nevěřícně kroutili hlavou, protože Růženka se vyléčila,“ vzpomíná. Dcera byla zdravá, ale nedlouho poté vypovědělo zdraví Anně. Nastolené tempo v pracovním i soukromé životě si vybralo svou daň a Anička najednou přestala vidět, nebyla schopná vzít do ruky ani telefon a vůbec netušila, co se děje. „Měla jsem pocit, že já i tělo zvládneme cokoliv, ale přetáhla jsem to.“ Léčila se alternativně a v rámci uzdravovacího procesu trávila čas prací na zahradě. Přitom přemýšlela, co dál. Jak by šla propojit její vášeň k farmaření, gastronomii a zdravému stravování. „Vymyslela jsem si pivovar propojený s farmářským obchodem a pivním klubem, v němž by se vařilo. Takový svým způsobem i útěk od advokacie. Zároveň v tom byla určitá naivita, kdy jsem si myslela, že založením rodinného podniku k sobě budeme mít blíž, spojí nás to a povede šťastnějšímu rodinnému životu. Nakonec to prakticky celé zůstalo na mně.“Podnik jako stmelovací prvek a únik
Myšlenka to byla hezká a v roce 2018 se začala pomalu zhmotňovat ve chvíli, kdy našli vhodný objekt. Měl sice hned několik háčků – kde vzít finance, vše bylo zcela zchátralé a na rozhodnutí o koupi měli asi deset minut. Přesto šli do toho. Jenže přišlo období Covidu a najednou nebyli ani dělníci na dokončení stavby. Vlastními silami dokončili, co se dalo a v září 2020 pivovar Švihov poslal do světa první pivo. „Zaměřujeme se na belgická a holandská piva, tedy něco zcela jiného, než jsou lidé zvyklí. Jenže v době Covidu byl problém dostat k lidem naši produkci a přiblížit jim, proč by měli ochutnat. Koupili jsme tedy pojízdný výčep a objížděli vesnice a města. Což se nakonec ukázalo jako skvělá věc.“









Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...