Ne, nepůjčila jsem si roušku od vnuka, který ujíždí na upírech. Vnuka zatím nemám. To jsem tak 17. března trochu zjančená asi jako všichni objednala roušky, kde se dalo. I v českým internetovým obchodě Světomat, který nabízel zboží ze všech možných webů po celým světě, že prý zboží ze skladu odesílá do 24 hodin. Dvě černý roušky se zoubkama. Malýma. Když jsem zaplatila, vyjelo mi upozornění, že dodací lhůta je 5-40 dnů. Zkrátím to: Po třech urgencích a 100 dnech (my vám tedy zboží pošleme znovu na naše náklady, když vám pořád nepřišlo) mi na konci června poslali toto. Na další mejl, že toto jsem nechtěla, už nereagovali. Kdybych si pro roušky do tý Číny, odkud tenhle českej obchod zboží skupuje a přeposílá, došla sama a pěšky, bylo by to levnější a rychlejší. Tak jsem jednu dala synovi, kterej se nad ní uchechtl, a druhou upustila zpátky do kabelky. A zapomněla na ni. A dneska, když jsem vlezla do metra a hledala v kabelce tu vypranou roušku s růžovýma ovečkama, kterou jsem si tam „určitě“ včera připravila, nahmátla jsem tuhle upíří. K černým šatům s průstřihy docela ladila. V metru nebylo člověka, který by si mě nevšiml. Takto vybavená jsem se vydala na pracovní schůzku. Domluvit článek a soutěž o mou knihu HAFANI Madla a já. Vyprávěla jsem pánovi do telefonu, že hlavní postava knížky, novinářka, která dostane jako nechtěný dárek štěně a tak různě se s pejskem i se životem vůbec potýká, je trochu praštěná. Tak jsem mu tu pani přivedla ukázat.
:-)
BTW: A vypadá to, že roušku ještě využiju. Bohužel. https://keckasdeckou.wordpress.com/
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...