Tetování - co znamená pro vás?

Tetování. Někdo ho miluje, jiný nad ním ohrnuje nos. Stále ještě se můžeme setkat s názorem, že tetování mají jenom kriminálníci. V tom případě jsem nejspíš kriminálnice. Mám ho. Přesněji, mám je. Kdysi někdo říkal, že je to návykové. Je. Vždycky se mi tetování líbilo, ostatně pár let jsem se pohybovala mezi muzikanty, zejména rockery a k nim tetování tak nějak patří.Marně teď přemýšlím, co mi bránilo si také nějakou kérku nechat udělat? Nejspíš to bylo vícero důvodů. V době mého mládí tetování u nás ještě nebylo tak rozšířené, vidět bylo nejčastěji opravdu u muzikantů, kriminálníků, sem tam nějakého cizince, umělce… Možná jsem se bála bolesti, možná neměla dostatek sebevědomí. Taky by mi to rodiče nedovolili a už vůbec mi nedali finance na takový nesmysl. Pak přišla práce, manželství, rodina a když jsem se jen zmínila o možnosti si nechat něco vytetovat, byl oheň na střeše. A já neměla „koule“ na to prosadit si svou. Všechno má nejspíš v životě svůj čas a tak si svůj čas našel i obrázek na mém těle. Byla a jsem si vědoma faktu, že se jedná o trvalý krok (jasně, vím, že je možné odstranění tetování s větším či menším úspěchem) a tak jsem si nejdřív vyzkoušela jednorázová tetování. Chtěla jsem vědět, na jaké lokalitě mého těla se mi bude líbit nejvíc, motiv ve mně zrál dlouho a tušila jsem, co chci. Pomalu jsem se začala rozhlížet po tetovacích studiích, jak který styl tatéra se mi bude líbit, poptala se u kamarádů muzikantů. Nápad zrál a zrál a přišel den, kdy se ozvala má spolužačka ze školy, že má s dcerou cestu do Prahy a že bychom se mohly po mnoha a mnoha letech vidět. Dcera si prý jde nechat za odměnu po promoci udělat kérku a my si mezitím můžeme dát kafe. Světe, div se, tetovací salón, který si vybrala, byl jedním z těch, po kterých jsem pokukovala pro své poprvé i já. A pak, že náhody neexistují. Víte, kolik je po Praze tetovacích salónů? Moc! A my si zvolíme stejný. Jdu do toho! Překvapení první – návrh se dá vyladit přesně podle mých představ. Překvapení druhé – fakt to nebolí. Maximálně je dotyk tetovací jehly místy nepříjemný. A tak na mém kotníku přibyl vlk vyjící na Měsíc. Proč zrovna tento motiv? Vlk je pro mne odjakživa symbolem volnosti, měsíc má v sobě tajemno a magii. A protože miluju hudbu, skryl se u vlka také malý hudební symbol. Po velkém životním kotrmelci doplnil vlka symbol roztrženého řetězu, z jehož konců vylétají ptáci. Symbol znovu nabyté svobody a připomínka toho, že se už nikdy nechci nechat spoutat. Maličký hudební symbol u vlka se mi tak líbil, že jsem si větší nechala udělat na druhý kotník. Zkrátím to – miluji celý život růže, jsou nádherné a dokonalé. Jedna se mi skví na zápěstí. Nikdy neuvadne a taky mi připomíná, jak je tahle květina něžná a přitom se umí bránit ostrými trny, je-li třeba. Když mi brácha tvrdil, že na druhé půlce zápěstí je moc místa, smála jsem se mu. Měl pravdu, bylo tam moc místa. Už není, je tam letadlo. Připomíná mi jeden novoroční let a hlavně volnost, svobodu, nadhled. Každá kérka byla tou poslední.  Jediné, co mi na tetování trochu vadí, je fakt, že po něm 6 měsíců nemohu darovat krev. Takže asi opravdu jsou tyhle moje soukromé symboly všechny. Aspoň prozatím! 😉 A co si o tetování, zejména o tetování u žen, myslíte vy?