Handmade revoluce: Jak kvalitní rukodělné výrobky mění módní průmysl
V posledních několika letech se slovo “handmade” skloňuje ve všech pádech a mnoho lidí se vrací k rukodělné tvorbě. Někteří se jí živí, jiní si tímto způsobem přivydělávají. České kutilství má svou dlouholetou tradici, ale o tom dnes psát nechci – chci ukázat, že rukodělná tvorba může být velice kvalitní a směle konkurovat běžně nabízeným výrobkům či je dokonce kvalitou předčit.
S handmade jsou propojeny i další pojmy jako “slow fashion” či upcyklace/recyklace. "Slow fashion" je pojmem, který se objevil už v roce 2007 v Anglii a propaguje místní výrobu od malých návrhářů a značek. Brojí proti tupému následování trendů, které se mění co pár měsíců, a radí pořídit si kvalitní a jedinečné kousky, které budete rádi nosit i za několik let. Navíc máte jistotu, že v podobném či stejném modelu nepotkáte deset dalších lidí, jen co vyjdete na ulici. Máte možnost být jedineční a zapamatovatelní.
Na rozdíl od různých řetězců nabízejících módu, doplňky či šperky máte možnost poznat také konkrétního člověka, který za výrobkem stojí, často od začátku do konce, a dává pozor, aby každá část výrobního procesu splňovala jeho požadavky na kvalitu. Je pochopitelné, že s přibývajícím množstvím tvořivě se angažující populace lze najít i mnoho nekvalitní produkce. Ve Valéru však pro Vás vybíráme osvědčené autory, kteří se rukodělné tvorbě věnují několik (i desítek) let a jejich výrobky jsou vypilované takřka k dokonalosti.
Oproti tomu masově vyráběné šperky a oblečení vznikají často kdesi na druhé straně světa v nějaké továrně, kde nikdo nemá čas zkoumat, zda se někde nepáře nějaký šev, sedí vzor šatů nebo dobře drží zapínání šperku. Nehledě na pracovní podmínky tamních zaměstnanců továren nebo vlivu na životní prostředí. Víte, že jenom v České republice je dle údajů Ministerstva životního prostřední každý rok vyhozeno kolem 200 000 tun textilu, což přestavuje přibližně 20 kg textilu na osobu? Většinu tvoří neprodané zboží z velkých řetězců.
Možná si řeknete, že Vaše přebytečné oblečení může být dále zpracováno a třeba pomůže někde ve třetím světe. Pokud Vaše oblečení ale nepůjdete rozdat osobně, velmi pravděpodobně se k němu ani nedostanou. Umístíte-li totiž své oblečení například do kontejneru na oblečení, je velká část takto získaného textilu prodávána zase zpět v secondhandech. A to nejen u nás. Nakupují jej také překupníci a vyváží dále, například do zemí třetího světa. Nejenže ho tam prodávají (a vyhazují), ale navíc tento řetězec událostí prakticky ruinuje místní textilní průmysl (a životní prostředí zase vznikající obří skládky textilu), čímž místo pomoci dochází ještě k dalšímu propadu místní ekonomiky vlivem ztráty pracovních příležitostí.
A pokud vás ani výše zmíněné argumenty nepřesvědčily, je tu ještě jeden příklad k zamyšlení. Ano, šaty od návrhářky Vás vyjdou třeba na 3000 Kč, ale zato Vám krásně sedí a rádi je nosíte. Pokud si je za jednu sezónu na sebe vezmete třeba 20x, cena za jedno nošení se rázem sníží na 150 Kč. Zato tričko z řetězce za “pouhých” 400 Kč, které jste si v nákupní horečce koupili, vám nakonec ani moc nesedí a po prvním vyprání se divně natáhne a sežmolkuje. Vezmete si ho možná dvakrát a pak bude ležet pár let na dně skříně, než ho vyhodíte nebo odvezete na chatu. Cena za jedno nošení je tak 200 Kč, tedy více než za zdánlivě “drahé” šaty. Navíc se správnou péčí Vám kvalitně ušité šaty vydrží krásné minimálně několik dalších let.
Myslete na to, až Vás příště popadne chuť si něco pěkného koupit a raději než do obchodního centra zamiřte k nám do Valéru na Kollárovu 16. Jsme tu pro Vás út, st a pá 11-18, čt 11-19 h a so 9-15 h.
Zdroj foto: Pixabay.com
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...