Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi.
Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče – dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky – a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“…
Mé druhé setkání po knize Rybí krev s tímto autorem. Knížka se opět velmi dobře četla, jen příběh mi přišel takový smutný. Potěšilo, že byl zasazen do míst, která trošku znám a dovedu si v nich tedy hlavní hrdinku představit. Také prostředí knihkupectví je mi blízké, neb to bylo mé první zaměstnání po střední škole a co víc, jsem v podobném, jen o trošku starším věku jak Marie, také mám stárnoucí a nemocné rodiče a člověk si čím dál častěji a více uvědomuje „konečnost“. Každopádně knížku doporučuji k přečtení.
"Jak to mohl přežít? Vypít studnu rumu."
"Třeba je to naopak. Musel vypít studnu rumu, aby to přežil."
Nedokážu nikomu pořádně vysvětlit, co cítím, v čem jsem uvízla. Myslím, že právě v tom spočívá osamělost, že lidi neumějí druhejm sdělit svoji situaci. Nebo nechtějí.
Připadá mi, že moji nejbližší jsou stejně osamělí jako já. Neumějí nikomu vysvětlit, proč se trápí.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...